Původ a historie basketbalu

Basketbal neboli košíkovou vytvořil v roce1891 profesor tělesné výchovy na Springfield College v USA James Naismith jako novou míčovou hru pro tělocvičnu, aby udržel svá atletická a ragbyová družstva pohromadě a ve formě i v zimním období. Hrála proti sobě dvě několikačlenná družstva, která si rukama přihrávala míč na kopanou a snažila se jej hodit do košů na ovoce, upevněných zpočátku na stojanech pro skok vysoký, později na stěnách. Pravidla nové hry vydal její autor v roce 1892. Byla velmi stručná, ale později je šťastnými nápady doplňoval a košíková se brzy stala velmi oblíbenou hrou nejen rekreační, jak bylo původně zamýšleno, nýbrž i samostatnou, závodní. 

V našich zemích se košíková poprvé hrála sice již v roce1897 na reálném gymnáziu ve Vysokém Mýtě, ale neujala se a k jejímu rozšíření došlo až po I. světové válce. Tehdy se začala šířit mezi studenty a pronikla i do sokolských jednot. Pravidelné soutěže se hrály od roku 1928 a v r. 1932 bylo sehráno 1. mezistátní utkání s Itálií…. 

Začátky kyjovského basketbalu 1939

Historie kyjovského basketbalu začíná v roce 1939 na reálném gymnáziu. Primitivní kovové stojany s koši stály v tělocvičně reálného gymnázia a byly využívány v hodinách tělesné výchovy, zejména ve třídách, kde učili prof. Karel Poidinger (1939 - 41), pozdější ligový hráč Slávie Praha, a prof. Arnošt Hanák (1943-44) z Brna, velký příznivec a propagátor této hry. V jeho třídách se stal basketbal hlavní náplní hodin a hned si získal mezi studenty velkou oblibu. Brzy se konala mezitřídní utkání, i když ve velmi primitivních podmínkách. Malá tělocvična a koše pouze na stojanech, které teprve ke konci 40. let byly zabudovány do zdi - stále bez desek! Pravidla a jednotlivé technické a později taktické prvky adepti nové hry zvládali "za pochodu", byli dlouho v podstatě samouci a to docela učenliví, protože v krátké době kyjovský basketbal pronikl až do celostátních soutěží. 

První soutěžní utkání 1949

V r.1949 se poprvé konal přebor Reálného gymnázia Kyjov třídních družstev chlapců. Zapojily se všechny třídy vyššího gymnázia, i divácký zájem byl značný. Byla sehrána i mimoškolní utkání RG Kyjov proti OA Hodonín, RG Bučovice, G Hodonín a G Skalica. V té době se již studenti gymnázia pravidelně scházeli k tréninkům se sokolskými vyznavači (většinou vysokoškoláky) této hry v tělocvičně na Sokolovně, která jako jediná ve městě svými rozměry a koši s deskami vyhovovala pravidlům basketbalu. 

První oficiální utkání Sokol Hodonín - Sokol Kyjov bylo sehráno dne 28.3.1949 v Hodoníně s výsledkem 32:29 pro Kyjov. V družstvu Kyjova hráli Jiří Černý, Mirko Kuba, Ivo Kult, Ivan Kuřil, Jan Láníček, Pavel Láníček, Zdeněk Martykán, František Petřík a Miroslav Uryč-Gazda. 

Následovala řada přátelských utkání v období duben až září 1949 se střídavými úspěchy. Pozoruhodný byl výsledek na turnaji v Malackách se Sokolem Nové Mesto nad Váhom 2:39 ("nejlepší" naši střelci Kuba a Láníček P. po jednom bodu), ale na druhé straně cenné vítězství nad klubem slovenské divize Sokol Malacky 29:27 17. září v Kyjově. O organizační stránku se staral Z. Martykán, o trenérovi těžko hovořit, spíše kolektivní vedení (Kuba, Láníček P., Martykán). 

V sezóně 1949-50 muži Sokola Kyjov startovali v krajském přeboru gottwaldovského (zlínského) kraje. V konečné tabulce se dvěma vítězstvími obsadili 6., tj. poslední místo, ale o rok později již KP vyhráli s 11 vítězstvími a 1 porážkou. Nejúspěšnějšími střelci byli: Kuřil 156, Kuba 113, Láníček P. 109, Černý 95, Láníček J. 55, Uryč 17, Petřík 9 bodů. 

Muži 1953

Na postup do celostátní soutěže si však museli počkat až do sezóny 1953-54, kdy na kvalifikačním turnaji krajských přeborníků obsadili 2.místo za Slávií Brno, před Baníkem Vítkovice, PDA Olomouc a PDA Havlíčkův Brod. Protože Slávie Brno LF postoupila do přeboru republiky, postupoval do celostátní soutěže i 2. celek z kvalifikace. To už původní družstvo mužů doplnili nejlepší dorostenci Z. Buček, K. Pokorný a L. Kačena, později L.Polášek, M.Zavrtálek, M.Kotas, M.Dosbaba, M.Fusek, M.Adamec, M.Luzar a J.Ott. 2. liga, respektive divize v letech 1954-63 byla vrcholem kyjovské mužské košíkové. 

Postupně přicházely i úspěchy v dorostenecké kategorii, např. 2. místo v KP v sezóně 1958-59 a 3.místo v sezóně 1959-60, o něž se trenérsky zasloužili Z. Martykán a M. Kuba. Z hráčů byli v létech 1954-65 oporami postupně: Vinca, Cuták J., Vrána V., Hasman, Tonyka, Běťák, Rakušan, Grunt, Levíček, Sedlář S., Sedlář K., Hlaváč, Cvrkal, Hnilica, Rubík, Pařízek, Rusňák, Něnička, Chytil, Laštovička P., Baldrián P., Latík, Sedlář Z., Budík, Filípek, Koudela, Robek. 

Ženy 1954

Děvčata se začala věnovat závodně košíkové o něco později, až v první polovině 50.let, ale za to hned velmi úspěšně. Již v sezóně 1954-55 vyhrála KP žen, o rok později opět a kvalifikovala se do druhé ligy. Na podzim 1954 se zformovalo družstvo dorostenek a pustilo se do tréninku s takovým elánem, že již ve druhém roce své existence vyhrálo KP dorostenek (nebylo tehdy zvykem jako dnes začínat již ve věku kolem deseti let a družstev, zejména dívčích, bylo mnohem méně než v současné době) a v dlouhodobé soutěži o postup do celostátního přeboru obsadilo druhé místo za ZJŠ Brno před Tatranem Ostrava a Spartakem Třebíč. V téže sezóně získalo družstvo pro Jedenáctiletou střední školu Kyjov bronzové medaile v košíkové dorostu studující mládeže (všechny dorostenky byly jejími studentkami). Byla to soutěž, kterou vyhlásilo ministerstvo školství ke 4. světovému kongresu studentstva v Praze, soutěž dlouhodobá, jejíž finálová část se konala v Pardubicích ve dnech 22.-26.8.1956. Konečné pořadí bylo: 1. JSŠ Prostějov, 2. JSŠ Bratislava, 3. JSŠ Kyjov, dále Ústí nad Labem, Ružomberok, Benešov, Pardubice, Třebíč. Družstvo pod vedením trenéra I. Kuřila tvořily: J. Dědáčková, J. Jungová, M. Koštialová, L. Navrátilová, D. Pokorná, E. Rakušanová, L. Selucká, H. Stránská, J. Švarcová a O. Vávrová. Nejvíce košů vstřelily Navrátilová 370, Pokorná 282, Švarcová 157, Selucká 94. 

V roce 1955 sehrálo družstvo žen celkem 34 utkání, 25 vítězných a 9 prohraných s aktivním skóre 1603:1151. O naplnění košů soupeře se postaraly: Fridrichová 430, Webrová-Novotná 391, A. Kouřilová 206, Bímová 187, Balášová 106, Kočí 105, Kristová 88, Janoušková 38, Tůmová 22, Svobodová 13. 

Ženy - jedenáct let mezi elitou (1959 - 1970)

Historie jednoho sportovního kolektivu očima Ivana Kuřila (text z r.1971), jehož sláva se sice hvězd nedotýkala, ale jeho úspěchy mnohonásobně překročily rámec bývalého okresního městečka. 

V kolektivních sportech se Kyjov do současné doby může pochlubit třemi význačnými úspěchy. Ve 30. létech to bylo družstvo žen české házené, které bylo dokonce mistrem Československa, v létech 1959 - 70 družstvo žen košíkové, které po 11 sezón nepřetržitě hrálo úspěšně v I. lize a v letech 1968/69 družstvo starších dorostenek košíkové trenéra Zdenka Martykána, které se v přeboru republiky umístilo na třetím místě. Družstvo košíkové žen TJ Jiskra Kyjov se sice neumístilo v lize na žádném z předních míst, ale pozoruhodná je délka, po kterou se drželo mezi elitou československé košíkové. 

Na počátku bylo slovo a to slovo Mirka Uryče, který v roce 1952 dal dohromady družstvo dorostenek, které po kratším tréninku sehrálo své první utkání v Hodoníně s historickým výsledkem 1:20, když jediného bodu dosáhla z trestného hodu Jarka Stránská. Dalšími hráčkami tohoto družstva byly: J. Fridrichová, H. Kočí, J. Webrová, A. Kouřilová, E.Hekšová, L.Kristová, V.Janoušková, Těhníková. Asi za rok jsem družstvo přebral já, z dorostenek se staly ženy, družstvo se doplňovalo (Tůmová, Svobodová, Venclová) a vyhrálo v sezóně 1954-55 přebor Gottwaldovského kraje a v kvalifikaci o postup do II. ligy v Moravských Budějovicích skončilo z pěti vítězů krajských přeborů druhé za Královým Polem a nepostoupilo. O rok později v Gottwaldově se umístilo v kvalifikaci opět na 2. místě a spolu s Krnovem postoupilo do II. ligy, protože naštěstí tentokrát postupovala dvě družstva. V létě 1956 došlo ke spojení družstva žen, které postup vybojovalo s družstvem dorostenek, které po své dvouleté činnosti vyhrálo krajský přebor a v kvalifikaci o finále přeboru republiky se umístilo na 2. místě za ZJŠ Brno, před Ostravou a Třebíčí. Družstvo dorostenek tvořily: D.Pokorná, J.Jungová, J.Švarcová, L.Navrátilová, L.Selucká, H.Stránská, M.Koštialová, E.Rakušanová, O.Vávrová a J.Dědáčková. 

Ve II. lize hrálo družstvo 3 sezóny a umístilo se postupně na pátém, třetím a prvním místě. Zatím co v první a částečně i druhé druholigové sezóně těžilo především z domácího prostředí kyjovské Sokolovny, kde prohrálo jen 2 utkání se ZJŠ Brno a Slavií Kroměříž, ve třetím ročníku II. ligy suverénně kráčelo od vítězství k vítězství s jediným klopýtnutím v Brně se Spartakem ZJŠ o 5 bodů. Doma jsme jim pak porážku odvedli i s úroky v poměru 101:71! Druhá Kroměříž měla 4 porážky. O tento úspěch se zasloužily: J.Uryčová, A.Bímová, J.Jungová, M.Marečková, L.Navrátilová, J.Švarcová, H.Jošková, M.Řiháková, H.Šálová, V.Balášová a L.Suchánková. 

A tím se dostáváme k údobí nejslavnějšímu, k 11 letům Jiskry Kyjov v I. lize. Lize ještě předcházel Československý pohár, v němž jsme se po vítězství nad Přerovem, Tatranem Ostrava, Slavií Brno a Slovanem Bratislava probojovali až do finále, ve kterém jsme podlehli mistru ČSR Orbisu Praha 75:106. Už to byl úspěch, který věstil, že ani v lize asi nebudeme hrát podřadnou roli. 

V sezóně 1959-60, první naší prvoligové, jsme si vytkli za cíl udržet se v lize, což se nám celkem bez problémů podařilo, umístili jsme se na 8. místě z 12 družstev, když sestoupil Prešov a Orbis Praha B. Mistrem republiky se stal Orbis Praha A. Nejlepšími střelkyněmi družstva byly Jošková 368 bodů, Navrátilová 216 a Fridrichová 197. K hráčkám, které vybojovaly postup přibyly Konhefrová z Hodonína a z dorostu Z.Fusková a A.Hofmanová. K pozoruhodným výsledkům patřilo vítězství v Liberci, tedy v prostředí, odkud si s námahou odnášela body naše špičková družstva. 

Ročník 1960-61 byl velmi těžký, protože z počtu 12 družstev sestupovala celá třetina - 4 družstva. Nakonec to byly Jednota a Lokomotiva Košice, Liberec a Ostrava a my jsme skončili sedmí, ale až do našeho nečekaného vítězství nad Slavií Brno A v Brně jsme v tom pěkně lítali. Z kádru družstva odešly Selucká-Suchánková a Konhefrová, přišly M. Holková a L.Strnadová z Uherského Brodu. Nejlépe střílely opět Jošková 422, Navrátilová 147 a Fridrichová-Uryčová 118. 

Do ročníku 1961-62 šlo družstvo oslabeno o Uryčovou, Kočí a Švarcovou, ale s Pázlerovou, která přestoupila ze Slavie Brno a jejímž příchodem se zvýšil výškový průměr základní sestavy. Celá sezóna byla celkem klidná, i když několik utkání, např. s Orbisem doma, se Slavií v Praze a v Ústí jsme nešťastně a nezaslouženě prohráli o 1 bod v posledních vteřinách. Obsadili jsme 7. místo, sestupovala jen 2 družstva (Dynamo Hradec Králové a Přerov), mistrovský titul obhájil Orbis. Střelecky se nejlépe dařilo Joškové 439 bodů, Navrátilové-Kuřilové 211 a Řihákové 157. 

Pro sezónu 1962-63 jsme si vytýčili již velmi vysoký cíl - umístit se na 6. místě! Dlouho jsme se skutečně drželi na 5. až 6. místě a teprve po předposledním kole jsme klesli na již naše téměř tradiční 7 místo. Příčinou toho byly porážky od slabších soupeřů na jejich hřištích (Prešov, Slávia Brno, Ústí). Naopak dařilo se nám doma, kromě Slavie Praha a Slovanu Bratislava jsme dokázali porazit i mistrovské družstvo Spartu Praha! Ligu opustily Lok. Košice a ČAD Praha. Do družstva se vrátila Kočí, z dorostu přišla Neumayerová, činnosti však zanechala Fusková. Střelecky se opět prosadily Jošková 457 bodů, Kuřilová 202 a Řiháková 130. Velmi se zlepšila naše obranná hra, po Spartě jsme dostali nejméně košů. 

Ročník 1963-64 patřil k nejúspěšnějším vůbec. Z 22 mistrovských utkání jsme 13 vyhráli, pouze devětkrát jsme zakusili hořkost porážky, obsadili jsme 6. místo, před sedmým Slovanem Bratislava jsme měli náskok tří bodů a s pátou Lokomotivou Bratislava stejný počet bodů. Zvlášť dobře jsme hráli ve II. kole, kdy jsme prohráli pouze 2 utkání (s Orbisem a Spartou v Praze) a byli jsme v tisku často označováni za "štiku soutěže", s níž to nikdo neměl lehké. Škoda bylo klopýtnutí v Prešově, kde jsme tradičně nedovedli zahrát. Kádr družstva se ustálil, vrátila se Uryčová, z dorostu přišly Šprtová a Kostihová a odešla pouze Neumayerová - Glotová. Střelecky vynikla Jošková - s 547 body byla nejlepší střelkyní ligy, dále Řiháková 223 a Pázlerová 181 bodů. Z ligy sestoupil Prešov a Spartak Hradec Králové. Mistrem se stal Orbis. V této sezóně jsme podnikli také první zahraniční zájezd do sousedního Polska, který ač krátký, byl velmi pěkný, jako ostatně všechny další. 

Před sezónou 1964-65 družstvo sehrálo 3 utkání v Rakousku a vstoupilo do ligové soutěže s odhodláním obhájit loňské 6. místo. Po skončení dvou obvyklých kol bylo dokonce páté, ale liga tentokrát pokračovala dvěma turnaji, které rozhodovaly o konečném pořadí. A ty jsme museli absolvovat se zraněnou Balášovou a již bez Strnadové, družstvo na tom ke konci sezóny nebylo dobře ani psychicky (očekával se přestup Joškové do Brna) - nedařilo se nám a klesli jsme až na 7. příčku tabulky. Mistrovský titul obhájil Orbis, s ligou se rozloučili Přerov, ČAD Praha a Ostrava. Z rodinných důvodů sezónu vynechala Kuřilová. Jedinou novou tváří byla dorostenka Maradová. Nejlépe střílely Jošková 642 bodů, Řiháková 296 bodů a Pázlerová 256 bodů. Silnou naší zbraní v těchto letech byla obranná hra, střídali jsme osobní obranu s agresivním zónovým presingem. 

Poslední sezónou, kterou je možno označit za skutečný vrchol, byla sezóna 1965-66, kdy se hrálo podobným systémem jako v sezóně předcházející tj. 2 kola a 2 závěrečné turnaje. Skončili jsme 6. o 1 bod za mnohonásobným mistrem Orbisem, ale před Slavií Praha, když obě tato družstva jsme dokázali porazit i ve Vlkoši i v Praze! Dostali jsme nejméně košů ze všech prvoligových družstev! Jošková byla vyhlášena nejlepší basketbalistkou ČSSR této sezóny. Dobrou přípravou na sezónu byl i dvoutýdenní sportovně i společensky velmi úspěšný zájezd do Švýcarska, Itálie a Rakouska. Kádr družstva se dost změnil, aktivní činnost ukončily Balášová-Kopřivová, Kočí a Holková, vrátila se Kuřilová, ze Slavie Brno přestoupila Pacíková, z dorostu přišly Jančová a Ježová. Střelecky se nejvíce dařilo Joškové 576 bodů, Řihákové 244 a Pázlerové 211. Mistrovský titul si vybojovala Sparta Praha, prvoligovou příslušnost si neudrželi Kroměříž, Bohemians Praha a Slavie Brno. Na závěr sezóny nám tleskala polská Poznaň, kde jsme se zúčastnili velkého mezinárodního turnaje, na němž jsme porazili všechna přední polská družstva, včetně mistrovského celku Wisly Krakow; prohráli jsme pouze s LKS Lodž (hráno první den turnaje po naší celonoční jízdě vlakem). 

Sezónou 1966-67 jsme prošli celkem úspěšně (7. místo) již bez Bímové-Rybové, Pázlerové-Fuchsové (provdala se do Vídně) a Maradové, z Kroměříže přestoupila Dvořáková, mladou krví byly Wotschková, Kristová a Holeczová. Vstup do soutěže byl slibný - 5 vítězství z 6 utkání, ale od poloviny listopadu jsme téměř nikdy nehráli kompletní, vždy chyběly alespoň 2 zraněné nebo nemocné hráčky. Nešťastné byly i porážky o 1 koš v Praze se Spartou a Slavií, když v obou utkáních jsme dlouho vedli. Překvapivě jsme prohráli v Ústí, kde prostředí však bylo na samé hranici regulérnosti. Sestoupily Košice, Ústí (kvalifikací si vybojovalo zpět účast) a ZJŠ Brno. Mistrovský celek - Sparta. Naši střelci : Jošková 462 bodů, Řiháková 216, Dvořáková 135. Plánovaný zájezd do Jugoslávie byl necelý týden před odjezdem odvolán pořadatelem Olympií Lublaň. 

Mistrovská utkání ročníku 1967-68 jsme hráli v Dubňanech v nové, pěkné tělocvičně Hornického učiliště a přestože družstvo bylo značně omlazeno (z dorostu resp. z B družstva přišly Pimková, Kovaříková a Maradová) a nehrály 4 hráčky základního kádru (Uryčová, Dvořáková, Strnadová-Juračková a Kuřilová - vesměs rozehrávačky!), obsadili jsme v konečné tabulce opět 7. místo. Ovšem dlouho, prakticky až do konce ledna trvalo, než jsme se těmto změnám přizpůsobili, našli nejvhodnější základní sestavu a nejvhodnější útočné i obranné systémy. Závěr II.kola a celé III. a IV.kolo (novinka v organizaci soutěže) již družstvo hrálo ve velmi dobré formě a získalo 7 vítězství z 10 utkání, mezi jinými i s Lok. Bratislava a Slavií Praha a tím odsoudilo k sestupu Baník Prievidza, Ústí a Slovan Bratislava. Ústí se pak opět zachránilo v kvalifikaci a Slovanu zajistilo účast v příštím ročníku jeho B družstvo, které vyhrálo II. ligu na Slovensku. Mistrem se stala zase Sparta Praha. Trojice našich nejlepších střelkyň: Jošková 653 bodů, Řiháková-Kouřilová 217 a Pacíková 160. V létě, před hlavní sezónou bylo družstvo na zájezdu v Itálii a Rakousku. 

Přestože před sezónou 1968-69, naší jubilejní desátou v lize, se v družstvu vyměnila celá polovina hráček (místo Pacíkové, Wotschkové-Buřilové, Pimkové, Maradové a Holeczové-Havelkové přišly resp. se vrátily Procházková a Juračková, později Železníková a Kuřilová a pak ještě za "5 minut 12" pendlující dorostenky Pelikánová a Zapletalová), podařilo se nám celoroční cíl - umístit se na 7. místě - splnit! Průběh sezóny byl silně ovlivněn tím, že družstvo v období květen - srpen nemohlo pro naprostý nedostatek hráček pořádně trénovat. Až teprve zářijový zájezd do Jugoslávie byl jakousi první konsolidací, ale do uspokojivé formy se družstvo dostalo až kolem Vánoc. Protože liga se rozšiřovala opět na 12 družstev, sestupovalo jen 1 družstvo a tím černým vzadu se stal Gottwaldov, který jsme po dramatických bojích dokázali dvakrát porazit na jeho hřišti, což se ze slabších družstev podařilo jen KPS Brno. Ve střelbě Joškovou 759 bodů (průměr na utkání 29 bodů) nejvíc podpořily Kovaříková s 212 body a Kouřilová 173. Raritou ročníku, pro nás velmi znechucující a ponižující bylo nařízení nového utkání Jiskra Kyjov - Lok. Bratislava pro domnělou chybu časoměřiče. Zatím co v prvním utkání jsme zvítězili, v opakovaném jsme se zraněnou a téměř statující Joškovou prohráli. 

Na prahu sezóny 1969-70 se ligové družstvo prakticky rozpadlo. Na pravidelném hodnocení předcházející sezóny totiž Kouřilová, Jančová-Frýbortová, Juračková a Kuřilová oznámily, že z různých důvodů svou aktivní sportovní činnost končí a Jošková sdělila, že přestupuje do Brna. Jen velmi taktickým jednáním se členům výboru oddílu podařilo tyto hráčky získat i pro další sezónu, ovšem s takovým množstvím ústupků a úlev v docházce na tréninky, že jsme byli daleko nejhůře trénujícím družstvem v lize s průměrnou účastí 8 hráček na tréninku. Další dvě hráčky studující v Brně (Hlaváčová a Železníková) dojížděly k tréninku jedenkrát v týdnu. V průběhu sezóny pak družstvo ztratilo Kostihovou, Frýbortovou a Pelikánovou. Nemalou měrou působily záporně na psychický stav družstva nejasnosti kolem zájezdu do Belgie (nakonec se uskutečnil a patřil k nejhezčím). Za těchto okolností to nemohlo ani jinak skončit než umístěním na 10. místě, což znamenalo spolu s Gottwaldovem a Ostravou sestup do II.ligy, když jsme z 22 utkání dokázali jen 5 vyhrát. Nic nepomohla vynikající hra Joškové 681bodů (průměr 31 bodů na zápas), která vyhrála 4 ze 6 individuálních soutěží - o nejlepší basketbalistku ČSSR, o nejlepší střelkyni, o nejlépe doskakující hráčku a o tzv. nejužitečnější hráčku. Dále se střelecky uplatnily Procházková 117 bodů, a Kouřilová 112. Mistrovský titul poprvé v historii získala Slavia Praha VŠ. 

Družstvo mělo vedoucího družstva až od roku 1962, v sezóně 1962-63 Jarda Kovář, pak dlouho až do r.1969 Mirek Pospíšil a v posledním roce Tonda Zapletal. Funkci kapitánky zastávaly postupně Uryčová, Balášová-Kopřivová, Pázlerová-Fuchsová a Jošková. Protože Kyjov neměl rozměry vyhovující tělocvičnu, byli jsme nuceni trénovat a hrát svá mistrovská utkání ve Vlkoši a v letech1967-69 v Dubňanech. Co to pro hráčky znamenalo z hlediska časového zatížení si dovede málokdo představit. Jeden trénink (a trénovali jsme tam třikrát týdně), zabíral v průměru 4 hodiny, podle zpoždění vlaků. Když bylo zpoždění velké a někdo spěchal domů, bylo nejlépe jít z Vlkoše domů 5 km pěšky. 

Zatímco názvy našich metropolí Prahy, Brna a Bratislavy a malého Kyjova se táhnou všemi jedenácti ročníky jako červená nit, ostatní města mnohonásobně větší se rychle, většinou po jednom roce, mezi prvoligovými družstvy střídala, ať už to byl Prešov, Košice, Prievidza nebo Liberec, Hradec Králové, Gottwaldov, Kroměříž, Přerov či Ostrava. Není jistě v tomto směru bez zajímavosti, že když jsme přijeli jako ligový nováček k utkání v Liberci, ptaly se nás uklízečky v tělocvičně před utkáním, odkud jsme. Po odpovědi, že z Kyjova, velmi se podivovaly , že z takové dálky, až z Ruska!? Nebo v Prešově se diváci stojící za naší střídačkou dohadovali, kde ten Kyjov vlastně je, až nakonec převládl názor, že někde na Českomoravské vrchovině. V Přerově zase diváci povzbuzovali domácí hráčky voláním: "Nic se jich nebojte, vždyť Kyjov ani není na mapě!" 

Družstvo sehrálo za svou existenci celkem 54 mezinárodních utkání, z toho 35 vítězství, 19 porážek. 25 zápasů bylo sehráno v ČSSR, hostili jsme družstva 10 zemí, naopak v cizině jsme odehráli 29 utkání v 6 zemích. 

Často jsme bývali, já i hráčky, dotazováni, co bylo příčinou toho, že jsme v tak malém městě, jakým Kyjov je, tak dlouho dokázali úspěšně hrát v první lize. Shodovali jsme se v tom, že to musela být především velká láska ke košíkové, nadšení a hodně odříkání, protože jinak bychom asi nedokázali tolik let se scházet čtyřikrát týdně k tréninku a pak v sobotu a neděli hrát utkání, a to s přestávkou 1-2 měsíců vždy po celý rok. Své sehrála jistě i vysoká náročnost trenéra a pak to, že v našem středu vyrostla hráčka světové úrovně, zasloužilá mistryně sportu Helena Jošková. Tím ovšem nechci ani v nejmenším snižovat zásluhy ostatních. Naopak, každá hráčka byla pro nás důležitá a každá se zasloužila o úspěch svým dílem a bez žádné z nich by to nešlo tak, jak to šlo. 

Pak ještě bývám dotazován, zda bylo v našich možnostech udržet ligu i nadále. Podle mého názoru, bylo to možné. Mohli jsme v sezóně 1969-70 výborné dorostenky, juniorské reprezentantky Něničkovou a Bednářovou převést do družstva žen, jak se to běžně děje v jiných oddílech. Bohužel v tehdejším výboru oddílu se nám to nepodařilo prosadit. Převládl totiž názor, že družstvo dorostenek, které v sezoně1968-69 skončilo v přeboru republiky na 3. místě, může v ročníku 1969-70 přebor republiky starších dorostenek vyhrát a že družstvo žen se snad v lize zachrání s tím kádrem hráček, který má k dispozici. Bohužel dorostenky skončily v přeboru ČSSR až 5. a ženy sestoupily. Chtěli jsme vše a nemáme nic. A tak se Kyjov bude muset zatím bez prvoligového družstva obejít. Ovšem není to žádná tragédie, naopak v současné době oddíl košíkové disponuje velmi silným družstvem žen (v sezóně 1970-71 ve II. lize čtvrté a dobrým družstvem dorostenek - páté v dorostenecké lize), takže je oprávněná naděje, že v blízké budoucnosti se kyjovská sportovní veřejnost opět dočká významnějších úspěchů v tomto krásném sportu, jakým košíková bezesporu je. A proto svůj příspěvek do Sborníku ke 100. výročí organisované tělovýchovy v Kyjově, který má být jen dokumentem, v žádném případě nějakou chválou naší generace, končím slovy: " Zemřela I. liga košíkové v Kyjově, ať žije I. liga košíkové v Kyjově! 


Poznámka: Napsáno původně pro sborník ke 100 létům organizované tělovýchovy v Kyjově (Sokola), k jehož vydání v době tzv. normalizace již nikdy nedošlo. Ponecháno v původním znění. 

Druhá prvoligová generace žen (1972 - 1978)

A přání ("Ať žije I. liga košíkové v Kyjově"), vyslovené autorem předcházející kapitoly, se poměrně brzy stalo skutečností. Ale pěkně po pořádku. Když v polovině 60. let trenér Zdeněk Martykán, který se do té doby věnoval mužským složkám, viděl, že tehdejší prvoligové družstvo žen stárne a doplňování z řad kyjovských dorostenek je víceméně nahodilé a nedostatečné, a že je třeba získávat i hráčky z jiných oddílů, což pro malý Kyjov nebylo snadné, rozhodl se, moudře a prozíravě vytvořit družstva mladších dorostenek a žaček, která by v budoucnu mohla navázat na úspěchy prvoligových žen. (Nedá se ovšem říct, že by práce tehdejších trenérů dorostenek nebyla dobrá, např. R. Novák obsadil se svým družstvem v letech 1965-68 postupně 6., 3. a 4. místo, ale to bylo, i když jihomoravský kraj byl vždy košíkářsky silný, pro potřeby prvoligového družstva málo. Práce to byla nelehká, jak pro náročného trenéra, jehož heslem bylo "To chce pérovat", tak i pro mladé adeptky košíkové. Ne všechny vydržely, jak už to bývá, ale jejich společné úsilí přinášelo skvělé výsledky. Už v roce 1966, tj. zhruba po dvou letech činnosti, většinu svých utkání vyhrálo a obsadilo 1. místo ve 2. třídě oblastní soutěže mladších dorostenek a postoupilo do 1.třídy. Družstvo tvořily: M. Bednářová, M.Gazdová, A.Heclová, M.Hlaváčová, A.Kafková, A.Křivánková, M.Něničková , Neumayerová, M.Pelikánová, B.Plevová, Š.Spurná, P.Výmolová, D.Zapletalová. Nejlépe střílely Něničková 349, Hlaváčová 221, Bednářová 55, Zapletalová 52, Výmolová 46, Pelikánová 44 bodů. 

V ročníku 1967-68 se družstvo stalo přeborníkem jihomoravského kraje a postoupilo do ligy dorostenek. V kádru nedošlo téměř k žádným změnám. Jako nováček dorostenecké ligy 1968-69 hned svou skupinu vyhrálo a kvalifikovalo se do finále přeboru ČSSR v Třinci, kde za účasti 6 nejlepších družstev se umístilo na třetím místě a získalo bronzové medaile. Družstvo posílila přestupem z Rosic J.Hovězáková. Vynikající střeleckou mušku měla M.Něničková s 1625 body (za celý kalendářní rok), která byla současně nejlepší střelkyní přeboru ČSSR v Třinci i Vánočního turnaje 1969 v Praze. Dále střílely: Spurná 676, Bednářová 576, Hovězáková 449, Vrbková E. 354, Vrbková V. 335 atd. 

Sezóna 1969-70 byla trošku zklamáním, protože 5. místo v přeboru ČSSR v dorostu nebylo možno považovat po 3. místě v předešlé sezóně a při nezměněném kádru za úspěch. 

Protože po sestupu družstva žen z I. ligy přestoupily H.Jošková a J.Železníková do KPS Brno, Kovaříková do Lok. Košice a aktivní činnost zanechaly z rodinných a jiných důvodů Kouřilová, Kuřilová, Juračková, Jančová, Kostihová a Procházková, takže z družstva zůstala jen Kristová a bývalé dorostenky Hlaváčová, Pelikánová a Zapletalová, muselo být budováno družstvo naprosto nové. Situace byla řešena tím, že 5 hráček z ligového družstva dorostenek pendlovalo do žen. Věkový průměr družstva byl 18,5 roku a proto konečné 4. místo ve II. lize v sezóně 1970-71 bylo možno považovat za úspěch a příslib do budoucna. Do družstva přišla H. Nečasová ze Slavkova. 

Tvrdá příprava, dostatek kvalitních přípravných utkání, i mezinárodních, a turnajů před sezónou 1971-72 přinesly ovoce v podobě 1.místa ve II.lize skupina C s jedinou porážkou o 1 bod v nastaveném čase na půdě exligového Přerova a rovněž 1.místo v nelehké kvalifikaci v Kralupech a Olomouci a tudíž návrat do 1.ligy. 

V sezóně 1972-73 družstvo zvýšilo týdenní počet tréninků, získalo přestupem z Olomouce M.Seidlovou a V. Lukešovou z Č.Třebové, absolvovalo náročný zájezd do Polska a řadu turnajů, vesměs s prvoligovými družstvy. Sezóna skončila úspěšně: jako jediný nováček se družstvo v 1. lize zachránilo (8.místo). Nejlépe střílely (včetně přípravných utkání) Něničková-Klimková 1040, Vrbková Vl. 861, Hovězáková 812, Vrbková E. 509. M. Klimková byla nominována do reprezentačního družstva žen, Z. Klimková byla členkou družstva juniorek ČSSR. 

V sezóně 1973-74 došlo u družstva ke změně na trenérském místě. V polovině října byl odvolán dosavadní trenér Z. Martykán a ke košíkové se vrátil po dvouletém fotbalovém extempore I.Kuřil. Naštěstí liga začínala až 8.prosince, takže bylo dost času na vzájemnou adaptaci. Celoroční cíl byl splněn, družstvo obsadilo v 1.lize 7.místo (12 vítězství, 10 porážek z 22 mistrovských utkání) a jen výsledek vzájemného utkání s Lok. Bratislava je připravil o 6. místo. Nejlepší střelkyně: Vrbková Vl. 845, Hovězáková 557, Vrbková E. 470, Bednářová 424. 

Sezóna 1974-75 bude v historii oddílu navždy zapsána zlatým písmem. "Bronzové medaile do Kyjova" - hlásaly novinové titulky. Sestry Vrbkovy se podílely na zisku bronzových medailí reprezentačního družstva žen na MS v Kolumbii, Z. Klimkovou ozdobila zlatá medaile z ME juniorek ve španělském Vigu. Družstvo vyzrálo takticky a stalo se psychicky odolnějším, o čemž svědčí 6 vítězství na hřištích soupeře, zejména v 1. kole na horké půdě v Košicích a Prešově, po němž na trenérské radě v Praze její členové gratulovali trenéru Kuřilovi ke 3.místu a argumentovali: "kdo vyhraje obě utkání na "východě", bývá třetí". Družstvo skutečně bronzové medaile získalo - za Spartou Praha a Slávií VŠ Praha a před KPS Brno. Jakožto 3. celek ČSSR mělo družstvo nárok hrát v sezóně 1975-76 dlouhodobou celoevropskou soutěž, tzv. "Pohár Ronchettiové". Bohužel z finančních důvodů to nebylo možné. A tak jedinou odměnou byl čtrnáctidenní zájezd do Rakouska, NSR a Francie. Družstvo zvítězilo na turnaji v Paříži, v Rakousku porazilo národní družstvo juniorek i žen, v NSR Bayern Mnichov, ve Francii ještě Racing Club de Paris a BC Annemasse. Vysokou sportovní úroveň měla i utkání s národními družstvy Kuby a Rumunska. O body na kontě soupeřů se v této sezóně nejvíce postaraly: Hovězáková 827, Vrbková Vl. 763, Bednářová-Raisiglová 498, Vrbková E. 492, Klimková Z. 400, Klimková M. 333. 

Také sezóna 1975-76 patří k nejúspěšnějším, když družstvo, již opět se staronovým trenérem Z.Martykánem, sice neobhájilo 3. příčku, ale postup mezi elitní čtverku v novém systému 1.ligy o 8 účastnících a konečné umístění na 4. místě lze pokládat zcela jednoznačně za výborné. Mistrovských utkání bylo v této sezóně víc - 26, z nich bylo 12 vítězných, 14 prohraných. 5 utkání družstvo prohrálo o bod, koš či v prodloužení, takže při troše štěstí se mohlo umístit i na druhém místě. Kádr družstva zůstal prakticky stejný, družstvo doplnily Bardounová z Hodonína, Duhajská z Košic a Kuklová z dorostu. V průběhu sezóny přerušila aktivní činnost z rodinných důvodů Hlaváčová-Melcherová. Střelecky byly nejúspěšnější: Vrbková Vl. 1267, Klimková Z. 637, Raisiglová 604, Hovězáková-Bilíčková 386… 

Před sezónou 1976-77 přestoupila E. Vrbková do Slovanu Bratislava a M. Klimková sdělila, že nebude hrát. V průběhu sezóny nastoupily "mateřskou dovolenou" M. Rajsiglová a J. Bilíčková. Tyto mezery se vedení družstva snažilo zaplnit přestupy hráček z jiných oddílů. Přišly Ticháčková, Talafantová, Maksantová a Wernischová. Sen o 1. skupině se záhy rozplynul, ale nakonec díky závěrečnému turnaji na domácí půdě si družstvo zajistilo 6.místo z 8 účastníků. 

V srpnu 1977 nastal opravdový kolotoč hráček, některé přicházely a zase odešly, některé odešly zcela (Vrbková V., Bardounová a Melcherová) či zanechaly aktivní činnosti (Bilíčková), jen málo přišlo a zůstalo, respektive dokončilo sezónu. Celkem se v družstvu vystřídalo 25 hráček: Raiskubová, Žarošská, Buštíková, Hegrová, Diasová, Lupačová, Veroňková, Gottwaldová B., Zavrtálková Z. (všechny z dorostu), Schmidtová (dojížděla z Břeclavi), Gallová (dojížděla z Hodonína), Keberlová, Sochorová (dojížděly z Brna), Talafantová, Maksantová a Wernichová (vynechaly letní přípravu), Klimková-Šušáková Z. a Rajsiglová (začaly přípravu až od 1.11), Klimková M. (vrátila se během soutěže), Ticháčková-Mazalová (po mateřské přestávce nastoupila až v závěru), Seidlová (ukončila činnost po Vánocích). Značně poklesla docházka na tréninky, některé hráčky chodily jen 3x, některé dokonce jen 2x týdně. Družstvo navíc bylo velmi nesourodé věkem, výkonností, povahově. To všechno vyústilo v boj o záchranu, bohužel marný. Jen 4 vítězství z 26 utkání se rovnala poslednímu místu a po šesti letech sestupu z I.ligy. Zajímavý byl pohled na závěrečnou tabulku, Košice netradičně 2., Lok.Bratislava 7. 

Třetí generace žen (1978-1985) - touha po návratu 

Po sestupu do 1.národní ligy odešla nejen většina prvoligových hráček, ale i dosavadní trenér Z.Martykán. Družstvo bylo omlazeno, lépe řečeno bylo to družstvo dorostenek s dvěma - třemi hráčkami (Šušáková , Talafantová, občas se přidala i Klimková ) předchozího ligového kádru, a připravovalo se na sezónu s trenérem Ing.A.Tonykou s cílem udržet se v národní lize, ale s perspektivou návratu do 1.ligy. A málem se to podařilo hned. V sezóně 1978-79 skončilo totiž mladé, málo zkušené družstvo na 2. místě s pouhými 4 porážkami za 1. Univerzitou Brno A, ale před Olomoucí, KPS Brno B a NHKG Ostrava. 

Neméně dobře si družstvo vedlo i v roce 1979-80, posíleno o A. Kňazeje ze Sp.Uherský Brod a Mikslovou z Ostravy: opět 2.místo, opět za Univerzitou Brno A, která bohužel v kvalifikaci o 1.ligu v předešlé sezóně neuspěla, takže v boji o postup zůstala silná trojka Univerzita Brno, Kyjov a Jihlava, a takové bylo i konečné pořadí. 

Ročník 1980-81 byl napínavý od 1. kola. Raritou bylo utkání 3.kola Hodonín - Kyjov, k němuž družstvo Kyjova přijelo jen se sedmi hráčkami a posledních 10 minut hrálo jen se čtyřmi hráčkami a závěrečných 6 minut dokonce jen se třemi. Trojice kyjovských hráček Filípková, Janíčková a Zavrtálková dokázala obdivuhodně vedení uhájit a vyhrát 71-68. Na prvních místech se střídala 3 družstva - Kyjov, Univerzita Brno a Přerov. Rozhodujícím se ukázalo být předposlední dvoukolo, když po 36bodové sobotní porážce v Brně dokázala kyjovská Jiskra v neděli vyhrát suverénně na půdě nebezpečné Jihlavy 101-58. V závěrečném dvoukole stačilo přehrát na domácí půdě Gottwaldov 90-57 a Olomouc 87-54 a cesta k boji o titul přeborníka ČSR a tím i do kvalifikace o 1. ligu byla otevřena. V cestě však stálo B-družstvo Sparty Praha. Přestože družstvo bylo posíleno o zkušené hráčky M. Klimkovou a M. Rajsiglovou, které se vrátily po mateřské dovolené a 3 týdny před kvalifikací se zapojily do tréninku, na Spartu, hrající se třemi hráčkami pendlujícími z A-družstva, nestačilo a obě utkání poměrně těsně prohrálo. 

Snaha o postup do nejvyšší soutěže nepřestala ani po tomto určitém zklamání. Z družstva před sezónou 1981-82 odešly Gottwaldová M., Nováčková, Konečná, Zavrtálková Z., Mikslová, Daněčková M., Maňáková S. (vesměs vysokoškolské studium mimo Kyjov), Šušáková Z., Vymazalová-Fridrichová (rodinné důvody), Filípková V. , Domanská M. (přestup do SVS - M Brno), ale na druhé straně stálý kádr (Janíčková, Miklišová, Svobodová I., Zavrtálková E., Hadová, Kasparová, Kňazeje, Svobodová J. - trenér Tonyka, vedoucí družstva Nováček) byl doplněn ligovými dorostenkami (Polášková, Tonyková R., Knotková, Uřičářová) trenérky J.Tonykové. A výsledek? Překvapivý, 2.místo v národní lize v ročníku 1981-82. 

V dalším sezónách již bylo cílem výboru oddílu a trenérů spíše držet se ve špičce národní ligy, což se většinou dařilo. A to nebylo málo. Prakticky to znamenalo umísťování se mezi 15-20 nejlepšími družstvy ČSSR v olympijském sportu. Trenérem družstva byl od sezóny 1982-83 Jaroslav Robek a nejlepšího výsledku pod jeho vedením dosáhlo v sezóně 1984-85. Družstvo dlouho bojovalo o 1. místo s Mor.Slávií Brno, ale nakonec skončilo na 3. místě za Mor. Slávií a Přerovem. K nejlepším hráčkám této sezóny patřily: M.Klimková, Z.Šušáková, V.Filípková, J.Svobodová, R.Slezáková, A.Huberová, D.Horáková, Procházková a další. 

V sezóně 1985-86 s trenérem L. Něničkou obsadily ženy v NL 3.místo, v sezóně 1986-87 2.místo. Trenér Jaroslav Kovář skončil s družstvem v sezóně 1987-88 na 5.místě a o rok později na 7. místě.

90. léta - co bylo dál (1989 - 2003)

Z tohoto období, byť časově nedávného, se dochovalo nejméně záznamů a informací o jednotlivých sezónách nejen družstva žen a proto statistiky z těchto let jsou velmi strohé a kusé. 

Trenérem druholigového družstva žen se od sezóny 1989-90 stal A.Tonyka, který si vytyčil nelehký cíl - návrat do I.ligy. Jako základ družstva bylo použito družstvo starších dorostenek (P.Pokojová, J.Nováčková, M.Janíčková, A.Hrkalíková, A.Rybářová, M.Kratochvílová, L.Zbranková, M.Hrkalíková, A.Rozehnalová, K.Matyášová, …), které bylo doplněno o některé starší a zkušené hráčky (Zd.Šušáková, V.Talafantová, R.Bátorová, H.Neničková, E.Blahová, …). Po pět sezón se družstvo snažilo postoupit, vždy však skončilo těsně na nepostupovém místě zajišťujícím účast v první lize. Nejblíže ke splnění vytyčeného cíle mělo družstvo v sezóně 1992-93, kdy se probojovalo až do kvalifikace o I.ligu, ale chyběl pověstný kousek sportovního štěstí. Jen jeden bod navíc nedaný v zápase, jeden neproměněný trestný hod, tak málo scházelo a mohla se opět po letech hrát v Kyjově I.liga žen. Na skóre postoupil Přerov a kyjovské družstvo zůstalo před branami I.ligy. Po nevýrazné sezóně 1993-94 ukončil svou trenérskou činnost A.Tonyka a také některé hráčky družstva. 

Od sezóny 1994-95 vedl družstvo žen jako trenér předseda oddílu Zd.Trutman za asistence JSüsse. Družstvo bylo postupně doplňováno o nadějné hráčky ze staršího dorostu a dosahovalo umístění ve středu tabulky své skupiny. V sezóně 1997-98 kádr družstva tvořily A.Altmanová, R.Bátorová (nejlepší střelkyně - 340 b.), E.Blahová, P.Černá (150 b.), H.Dubská, S.Filípková (285 b.), O.Hajdová, Vl.Hrušková, P.Klimková, J.Leciánová, P.Pokojová (267 b.), K.Procházková (108 b.), K.Raušová (126 b.), A.Ševčíková, M.Víšková a družstvo se umístilo na 6.místě moravské skupiny. 

Po odstoupení Zd.Trutmana z trenérské (i předsednické) funkce převzal družstvo před sezónou 1999-2000 mladý brněnský trenér Jirka Slezák a pod jeho vedením družstvo skončilo na 4.místě základní skupiny a opět se neprobojovalo do finálové skupiny o postup do I.ligy. Družstvo hrálo ve složení A.Altmanová, R.Bátorová (313 b.), G.Churá, H.Dubská, S.Filípková (hostování z I.ligy Lachema Brno), S.Keilová, E.Michalová, P.Pokojová (346 b.), K.Procházková (112 b.), Ž.Rajsiglová, A.Rybářová (413 b.), E.Sedláčková, J.Sedlářová, P.Černá (234 b.), A.Ševčíková. Po ukončení sezóny odešel J.Slezák trénovat zpět do Brna a družstvo žen se ocitlo bez trenéra. 

Pro nastávající sezónu 2000-01 řešil nově formovaný výbor košíkové otázku, jak zajistit další činnost družstva. Bylo osloveno několik trenérů, ale pouze jeden vyšel oddílu vstříc a tak po 6 letech se trenérského žezla u družstva žen opět chopil A.Tonyka. Přestože pro družstvo byly vytvořeny dobré tréninkové podmínky a hráčský kádr byl doplněn o některé „staronové“ hráčky, účast i nasazení na trénincích a v zápasech bylo velmi malé a tomu odpovídalo i umístění v zákl.skupině (5.místo) a následný boj o udržení se ve II.lize, což se nakonec podařilo. Hráčkami byly A.Altmanová, R.Bátorová (302 b.), H.Dubská, M.Ebergényová (hostování z Kroměříže), R.Filípková, S.Filípková, P.Hrušková, Vl.Hrušková, K.Matyášová, H.Neničková, P.Pokojová (228 b.), K.Procházková, Ž.Rajsiglová, K.Raušová, A.Rybářová (115 b.), J.Sedlářová, A.Ševčíková. Po ukončení sezóny odešel od družstva trenér A.Tonyka, který se rozhodl pro následující léta věnovat systematické výchově nových adeptek košíkové, a také některé hráčky ukončily své působení v oddíle. 

Vzhledem k nastalé situaci ve složení družstva a také pod tíhou finanční náročnosti účasti v II.lize se výbor oddílu košíkové rozhodl, že v sezóně 2001-02 nebude hrát družstvo žen II.ligu, ale bude přihlášeno pouze do oblastního přeboru s tím, že pokud družstvo bude trénovat a hrát, může se pokusit o kvalifikaci do II.ligy. Trenérem družstva se stal Luboš Klinko, který jako základ pro družstvo použil hráčky ze staršího dorostu (Z.Džuberová, St.Chromá, M.Kopečková, G.Matulová, Ž.Neduchalová, I.Selucká, E.Valentová) doplněné o některé hráčky z předchozí sezóny (A.Altmanová, P.Hrušková, Vl.Hrušková, M.Kopečková, E.Michalová, Z.Povolná, Ž.Rajsiglová, A.Rybářová, A.Ševčíková), které měly zájem hrát. Pokus o kvalifikaci do II.ligy se však nezdařil a z družstva po ukončení sezóny odešel jak trenér L.Klinko, tak některé hráčky. 

V následujících dvou sezónách (2002-03 a 2003-04) hraje družstvo žen i nadále OP a to pod vedením hrající trenérky Andrey Rybářové, ale již bez ambicí na účast v kvalifikaci o II.ligu. Počet hráček se stabilizoval na několika „skalních“ (A.Altmanová, H.Dubská, P.Hrušková, Vl.Hrušková, Z.Povolná, K.Procházková, A.Rybářová, A.Ševčíková, E.Valentová), které se snaží udržet ženský basketbal v podvědomí kyjovské sportovní veřejnosti. Doufejme, že jim toto odhodlání a elán vydrží, než doroste další generace mladých hráček… 

Dívčí mládežnické složky - vizitka systematické výchovy

Největším přínosem v 55-ti leté historii basketbalového oddílu Jiskry Kyjov byla vždy systematická výchova mládeže. Trenéři Kuřil a Martykán brzy poznali, že do malého Kyjova se budou jen těžko získávat posily z jiných oddílů, a proto oba již po několika letech rozjezdu košíkové dospělých se současně věnovali i mládeži, Martykán chlapecké, Kuřil dívčí ( později vedl většinou družstva žen). Když trenér Martykán viděl, že chlapci se v choulostivém dorosteneckém věku jen neradi podrobují jeho požadavkům na disciplínu a odpovědnost, přešel po několika pokusech vychovat v Kyjově ligové dorostence k dívčí mládeži, a již u ní - naštěstí pro Kyjov - zůstal a dosáhl vynikajících úspěchů. (viz část publikace nazvané „ Druhá prvoligová generace“). 

K dalšímu vynikajícímu úspěchu měl nakročeno i s dalším svým mládežnickým družstvem. Po přerušení činnosti u ligového družstva žen na podzim 1973 převzal před sezónou 1974-75 po své kratší trenérské pauze družstvo ml.dorostenek po Ing.M.Fuskovi. Příprava na sezónu byla jako obvykle u něj velmi kvalitní a náročná: devítidenní soustředění v Dubňanech, řada přípravných turnajů, trénink 4x týdně. Výsledek? 1.místo v KP ml.dorostenek a v semifinále přeboru ČSSR 4.místo. Protože po odstoupení trenéra prvoligových žen I.Kuřila (v nejlepším přestat a umění odejít či obava z obhajoby 3.místa?) bylo potřeba obsadit především toto trenérské místo, došlo k výměně trenérů u těchto dvou družstev. A tak se stalo, že u největšího úspěchu svých ml.dorostenek Z.Martykán neasistoval. V KP se sice družstvo umístilo na 2.místě za KPS Brno, ale v kvalifikaci v Brně odsunulo právě domácího krajského přeborníka až na 3.místo a jako 2.družstvo za Strakonicemi postoupilo do finále přeboru ČSSR. To se konalo v Břeclavi ve dnech 13.-17.5.1976. 

Postavení z Brna, 1.Strakonice, 2.Kyjov se opakovalo i zde a ml.dorostenky se tak staly 2.nejlepším družstvem v ČSSR a nositelkami stříbrných medailí. Družstvo tvořily: Buštíková , Fusková , Lejsková , Řihánková (zařazena do All-Stars přeboru ČSSR), Gottwaldová B., Zavrtálková, Veroňková, Kouřilová, Řezáčová, Diasová, Vysloužilová a Jelínková. Družstvo pak pokračovalo v dalších sezónách v lize starších dorostenek, ale tam se mu již tak nedařilo, zejména proto, že ztratilo svou nejlepší podkošovou hráčku a výbornou střelkyni M.Řihánkovou (infekční žloutenka). Do družstva se sice vrátily o rok starší Rajskubová a Žarošská, ale stačilo to jen na 5.místo. Absence Řihánkové pokračovala i na začátku sezóny 1977-78 a navíc nejlepší dorostenky byly buď úplně převedeny do družstva žen nebo s ním částečně trénovaly a pendlovaly do něj, takže celoroční cíl družstva byl skromný - udržet se v dorostenecké lize. A ten splněn byl (8.místo). 

Dalším kyjovským trenérem, který potvrdil svou mnohaletou systematickou prací s mládeží, že jiná cesta k úspěchu než vytrvalost a píle nevede, byl a je Ing.Antonín Tonyka. Začal dne 2.dubna 1973 s Ing.B.Válkou trénovat dívky narozené po 1.9.1961 a mladší (tj. 11 a 10ti leté ) a v sezóně 1973-74 již slavil první úspěch: v KP žaček jako věkově nejmladší družstvo se sice umístilo na 13.místě z 16 účastníků, ale stalo se přeborníkem kraje v minibasketbale a v přeboru ČSR obsadilo vynikající 3.místo, když o pořadí rozhodovalo skóre ze vzájemných střetnutí. Sestava: Gottwaldová M. 105 bodů, Leciánová 34, Lupačová 23, Tonyková 19, Nováčková 19, Janíčková, Zavrtálková E., Vymazalová, Oháňková R., Horáková, Ježová, Začalová, Konečná, Judasová, Kasparová. Co následovalo? V žádném případě nějaké usnutí na vavřínech. Naopak, družstvo mělo na svůj věk přípravu téměř neuvěřitelnou: 10 dnů bylo na soustředění ve Staré Turé, v průběhu roku se zúčastnilo 6 turnajů, celkem sehrálo 72 utkání a trénovalo 4x týdně po dvou hodinách. Výsledkem bylo 2.místo v KP žákyň za KPS Brno, 1.místo v KP minidívek, 2.místo na přeboru ČR v Berouně a úspěch největší - přebornice ČSSR v minikošíkové bez jediné porážky na turnaji v Třinci. Družstvo tvořily: Hadová, Judasová, Konečná, Tonyková, Začalová, Zavrtálková E., Miklišová, Pilátová, Komňacká, Maňáková, Ulmanová a Churá. 

V sezóně 1975-76 náročnost stoupá - družstvo trénuje 6x týdně, vyhrává KP žáček před KPS Brno a je 3. v KP ml.dorostenek , který hraje jako žačky mimo soutěž. Dále vyhrává bez porážky mezinárodní turnaj žaček v Bratislavě a v květnu 1976 se stává přeborníkem ČSR žaček, opět nenašlo přemožitele. Jedinou porážku (41:42) utrpělo v Jeseníku od Lok.Poprad v utkání o přeborníka ČSSR. Před sezónou 1976-77 bylo družstvo od 1. do 10.8. na soustředění v polské Poznani. Vyhrálo turnaje ve Žďáru, Vánoční turnaj v Praze, absolvovalo zimní soustředění v Popradu a ve dnech 12.-15.5.1977 získalo v Chebu titul přeborníka ČSSR. Družstvo tvořily: Gottwaldová, Janíčková, Kasparová, Nováčková, Daněčková, I.Mlčáková, Konečná, Hadová, Tonyková, Leciánová, L.Mlčáková, Vymazalová. 

Sezóna 1977-78 přinesla soustředění v Pelhřimově a v Moskvě, doplnění družstva o podkošové hráčky L.Kotoučkovou a I.Svobodovou, 3.místo v dorostenecké lize, přebor ČSSR v Popradu - 3.místo v kategorii ml.dorostenek a Kotoučková a M.Gottwaldová v All Stars. 

Sezóna 1978-79: dorostenky starší pod vedením A.Tonyky postoupily do finále přeboru ČSSR v Košicích, kde obsadily 6.místo. Ještě úspěšnější byla v této sezóně trenérka J.Tonyková: Vánoční turnaj žaček v Hradci Králové - 1.místo, dorostenky ml. Přebornice ČSR v sestavě: Domanská, Hrubá, Polášková, Tonyková R., Uřičářová, Ingrová, Křižánková, Kolajová, Knotková, Langerová, Marešová, Sudická, Vrbovská, vedoucí družstva Knotková, trenérka Tonyková - „trenérka v lodičkách a v kožíšku“. To není žádná pomluva nebo hanba. Naopak! Dokumentuje její obětavost a oddanost věci. V naší, tehdy nafukovací hale bývalo, když rtuť teploměru klesla pod bod mrazu, dost chladno. A lodičky? Jana Tonyková nebyla profesionální trenérkou, chodila normálně do zaměstnání, vedla domácnost, vychovávala dcery, ubytovávala hráčku Kotoučkovou, takže někdy ani nezbyl čas na přezutí….prostě obdivuhodné. 

Sezóna 1979-80: posily A.Kňazeje, L.Mikslová., soustředění Nemšová, zájezdy do Rumunska a Rakouska. Dorostenky ml. 2. v ČSR, 6. v ČSSR - trenérka Tonyková, dorostenky st. 3. v ČSR a 4. v ČSSR - trenér Tonyka. 

Sezona 1980-81: dorostenky st. přebor republiky v Přerově 2.místo, hráčky Uřičářová, Domanská, Konečná, Svobodová J., Polášková, Miklišová, Zavrtálková E., Svobodová I., trenér Tonyka. Dorostenky ml. 2.místo v Levicích - Uřičářová 151 bodů - nejlepší střelec přeboru, Domanská 131, obě zařazeny do nejlepší pětky turnaje, dále Tonyková, Polášková, Knotková, Marešová, Hrubá, Vrbovská, Křižánková, Ingrová, trenérka Tonyková. 

Sezóna 1981-82: dorostenky starší 3. v ČSR, 6. v ČSSR. All Stars: Uřičářová a R.Tonyková, nejlepší střelkyně R.Tonyková 147 bodů. Zde bychom také rádi připomenuli, že kyjovská odchovankyně Marcela Domanská (později Poláková) se stala juniorskou mistryní Evropy, dlouholetou ligovou hráčkou KPS Brno a reprezentantkou. Mezi další hráčky, které se později prosadily v 1.lize, patřily Hanka Uřičářová (Poprad) a Zuzana Knotková (Košice, Myjava). 

V sezóně 1983-84 začalo budování nového družstva minižaček, dívky narozené 1974-75, tehdy devítileté a desítileté. V následující sezóně 1984-85 se už dostavil první úspěch a to účast v přeboru mladších minižaček v Praze v sestavě : Němcová, Suchá, Matyášová, M. a A.Hrkalíkovy, Rybářová, Zbranková, Zapletalová, Mrázková, Rozehnalová, Zbořilová, Peková, Houzarová a Koktavá, trenéři Tonyka a Havránek. A úspěchy i s touto novou generací následovaly i dalších letech: sezóna 1986-87 přeborník ČSR v kategorii starších minižaček - tr.Tonyka, v ročníku 1987-88 minižačky pod vedením trenérky Tonykové - vítěz KP a přeboru ČSR. V sezóně 1988-89: 1.místo na Vánočním turnaji v Hradci Králové, postup do I.ligy ml.dorostenek v sestavě Zbranková, Hrkalíková M+A, Rybářová, Suchá, Zapletalová, Matyášová, Rozehnalová, Peková, Zbořilová, Kratochvílová, Navrátilová. 

1989-90: liga ml.dorostenek - 3.místo, 

1990-91: liga ml.dorostenek - 2.místo, přebor ČSFR na Myjavě - 4.místo. 

Sezóna 1991-92: zájezd do Dánska, liga dorostenek - 1.místo bez porážky, přebor ČSFR 20.-24.5.1992 ml.dorostenek 4.místo v sestavě : Austová, Běhulová, Bobková, Černá, Divilová, Docanová, Dubská, Dvořáková, Hajdová, Hrkalíková A., Hrušková Vl., Kneiflová, Kratochvílová, Pokojová, Rajsiglová, Slezáková M., Voráčová, trenéři - manželé Tonykovi. 

Sezóna 1992-93: liga st.dorostenek 2.místo pod vedením Ing.Tonyky, dorostenky ml. 3.místo v přeboru ČR - trenérka J.Tonyková. Tak taková byla trenérská léta manželů Tonykových, sběratelů medalií v mládežnických kategoriích, kteří po sezóně 1993-94 ukončili svou činnost v oddílu košíkové TJ Jiskra Kyjov. 

Mezi další obětavé trenéry, bez kterých si nelze kyjovskou dívčí košíkovou představit, patřil v tomto období i Jarda Robek, Jirka Růžička, Rosťa Novák, Zdeněk Trutman, Zdeněk Polášek (v sezóně 1991-92 dosáhlo jeho družstvo minižaček 2.místa na přeboru ČR), Pavel Rusňák, Jaroslav Jandora, Věra Filípková, … 

A jak to bylo v 90.letech se Zdeňkem Martykánem? Po návratu z Hodonína, kde trénoval ligové dorostenky, začal Z.Martykán v Kyjově v roce 1990 opět od nejmladších dívek (roč. 1980). Cesta nahoru byla jako vždy zdlouhavá, ale protože byla cílevědomá a promyšlená, s propracovanou metodikou, přinášela plnění postupných cílů. Již v sezóně 1993-94 to bylo 2.místo v přeboru ČR žaček v sestavě A.Doležalová, S.Filípková, B.Gašková, Z.Houšťová, L.Ivičičová, P.Kučerová, J.Leciánová, V.Nesvadbová, K.Procházková, E.Sedláčková, J.Solaříková. V sezóně 1994-95 5.místo v lize ml.dorostenek a v sezóně 1995-96, Zdeňkově poslední, 4.místo v přeboru ČR v Hradci Králové v sestavě A.Altmanová, A.Doležalová, S.Filípková, B.Gašková, P.Hrušková, O.Chytilová, J.Leciánová, V.Nesvadbová, K.Procházková, Ž.Rajsiglová, E.Sedláčková, K.Šimečková, R.Šušáková a Z.Tulisová. Při jeho houževnatosti, hraničící až s fanatismem (v dobrém slova smyslu) dosáhlo by toto jeho družstvo jistě na medaile i v kategorii dorostenek starších. Vždyť některé z jeho odchovankyň byly vybrány do širšího reprezentačního kádru ml.dorostenek (S.Filípková, K.Procházková, A.Altmanová). Bohužel, osud již mu nedopřál sklízet toto ovoce…. 

Po jeho odchodu na začátku sezóny 1996-97 převzal toto družstvo jeho dlouholetý asistent Jaroslav Jandora, který s ním odehrál dvě úspěšné sezóny v I.lize staršího dorostu. V sezóně 1997-98 družstvo skončilo na 3.místě ve své skupině (nejvíce bodů E.Sedláčková 472, S.Filípková 405, K.Procházková 325, A.Altmanová 199 z celkových 1803 bodů) a jen na vzájemný zápas s druhým (NH Ostrava) nepostoupilo do závěrečných turnajů o postup na přebor ČR. Po této sezóně přešly hráčky do družstva žen, hrající II.ligu a S.Filípková později i do I.ligy (Lachema Brno). Předposledním družstvem, které hrálo dorostenecké ligové soutěže, bylo družstvo složené z děvčat r.1982-83 a vedené trenérkou Věrou Filípkovou. Jeho základní kádr tvořily hráčky M.Daňhelová, R.Filípková, D.Gistrová, E.Chytilová, S.Keilová, L.Kopečková, L.Kujalová, M.Mařáková, E.Michalová, Z.Povolná, Z.Ronková, J.Sedlářová, Z.Slováková. Družstvo dosahovalo jak v I.lize mladších (sezóna 1996-98), tak i starších (sezóna 1998-99) průměrné výsledky a mezi nejlépe střílející hráčky patřily R.Filípková a E.Michalová, které se později dokázaly prosadit i v družstvech dospělých hrajících I.ligu (SK Královo Pole). 

Posledním družstvem, které navazovalo na věkovou posloupnost předchozích družstev, byl tým vedený mladým trenérem Lubošem Klinkem a asistentem Michalem Uryč-Gazdou. Družstvo (děvčata roč.1984-86) se nejprve muselo nejprve probojovat do I.ligy mladších dorostenek z oblastního přeboru (sezóna 1998-99), aby se v následující sezóně 1999-2000 v konečné tabulce dorostenecké ligy umístily na 7.místě (z 10 účastníků). Družstvo tvořily hráčky Z.Džuberová (271 b.), St.Chromá (123 b.), M.Kopečková (56 b.), E.Krakovičová (2 b.), G.Matulová (182 b.), Ž.Neduchalová (85 b.), I.Selucká 208 (b.), Z.Svobodová (23 b.), B.Ševčíková (2 b.), E.Valentová (46 b.), E.Žaroská (10 b.). V následující sezóně 2000-01 bylo družstvo doplněno o 2 hostující hráčky ze Spartaku Uh.Brod (Struhárová, Habáníková) a obsadilo ve své druhé sezóně v I.lize ml.dorostenek 6.místo. Mezi nejlépe střílející hráčky celé ligy patřila Zuzana Džuberová (489 b.), která byla vybrána i do širšího reprezentačního výběru. Touto sezónou a tímto družstvem bylo ukončeno dlouhé období účasti kyjovských dívčích družstev v ligových mládežnických soutěžích, neboť družstvo vedené trenérem L.Klinkem začalo v sezóně 2001-02 (po odhlášení II.ligy žen) hrát oblastní přebor žen. 

Co dodat závěrem? Pravidelná účast a vůbec výkonnost ženských dorosteneckých a dívčích celků Kyjova v nejvyšších soutěžích byla pro basketbalové odborníky doslova šokem. Nejvyšší soutěže jsou doménou minimálně okresních měst, spíše velkoměst. Kyjov je výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Finanční prostředky jsou v Kyjově až 10x nižší, náborová oblast – počet škol - až 5x nižší, žádná vysoká škola, málo tréninkových prostor. Kyjovská družstva byla jedinými celky, které neměly profesionální trenéry…. 

Muži ve stínu žen

Na začátku kyjovské košíkové, jak už bylo napsáno, byli muži a dlouho v ní hráli prim. Jako první z našich družstev se probojovali do celostátní soutěže (II.liga), konkrétně v roce 1954, ale nikdy nepatřili ke špičkám, nejlépe 5., 6.místa, občas boj o záchranu. Příčin bylo několik: slabší tréninková docházka a dostavování se k zápasům (doma nestačila střídačka, venku nebylo koho střídat), odchody na dvouletou vojenskou službu, zaměstnání a studium mimo Kyjov atd. 

Proto i periodizace činnosti mužských složek podle výsledků práce jednotlivých trenérů je podstatně obtížnější. Zatímco v ženské složce figurují v letech 1953-1978 pouze 2 trenéři (Kuřil, Martykán), a pak následoval v národní lize jako třetí A.Tonyka s malými výjimkami, vystřídal se ve vedení A-družstva mužů neúměrně vysoký počet jmen, který současně ukazuje na střídavě oblačné klima pro systematickou trenérskou práci. Zopakujme si jména trenérů mužů: Kuba, Láníček P., Kuřil, Martykán, Kačena, Chytil, Motáň, Něnička, Zavrtálek, Rusňák, Růžička, Puchar, Huber, Robek. Byla i období bez trenéra s kolektivním vedením. Ani těm nejambicióznějším a nejpracovitějším trenérům nebyly často vytvořeny pro trenérskou činnost takové podmínky, jaké dovedl oddíl vytvořit ženské složce. A to je škoda, talentovaní hráči, kteří začínali v Kyjově a hráli ligové soutěže, byli: V.Cvrkal, hráč ZJŠ Brno a juniorský reprezentant, L.Rajsigl, P.Puchar – ZJŠ Brno B, M.Čech - D.Olomouc, L.Lupač - Zbrojovka Brno a juniorský reprezentant, St.Luža - D.Olomouc, v současné době A.Klimek - BVV A plus Brno a reprezentant, M.Šušák - Kroměříž, Děčín. Začátek tedy byl slibný: po pěti letech v KP postup do II.ligy. Udržet se v ní nebyl problém. Družstvo obsadilo v sezóně 1954-55 6.místo z 10 účastníků. Nejlépe stříleli (včetně přátelských utkání) Polášek 499, Kuřil 484, Láníček P. 339, Buček 304 bodů. Stejně, tj. na 6. místě, se družstvo umístilo i v sezóně 1955-56. Po dobrém začátku v podzimním kole (3.místo) nemile překvapilo v kole jarním slabší formou a odsoudilo se tak i ze 6.místa k sestupu do nově se tvořící divize. Ani v divizi se družstvu v sezóně 1957-58 nijak valně nedařilo, skončilo 5., což po doplnění mladými hráči (Vinca, Rakušan, Motáň) vzbudilo přinejmenším rozpaky. 

Další ročník 1958-59 znamenal zlepšení, zejména po stránce morální. Zlepšila se docházka na tréninky a všechna mistrovská utkání byla hrána v plné sestavě. 

Sezónu 1959-60 ukončilo družstvo na 7.místě, ale díky reorganizaci i z tohoto místa postoupilo do II.ligy. 

Již tradiční 7.místo patřilo družstvu i v sezóně 1960-61, tentokrát sice ve II.lize, ale valného rozdílu mezi oběma soutěžemi nebylo. Do družstva přišel z Dubňan Bošák, z dorostu Sedlář St. a ti také patřili po Poláškovi (545 bodů) k nejlepším střelcům(300 resp. 272 bodů). 

Sezónu 1961-62 lze charakterizovat jako poměrně úspěšnou - 6.místo ve II.lize s řadou nových hráčů (Šibal, Cvrkal, Chytil). Ročník 1962-63 však znamenal útlum ve výkonnosti a v důsledku špatné docházky na tréninky sestup do KP I.třídy. Stačilo vyhrát jen zápas navíc, a druholigová příslušnost by byla zachována. 

Sezóna 1963-64: Láníček P. přestoupil do Gottwaldova, hráči bydlící a pracující mimo Kyjov trénovali minimálně. Ačkoliv z dorostu přišli Latík, Laštovička a Něnička a soupiska byla plná jmen, průměrná účast na tréninku byla pouhých 6 hráčů. Na návrat do divize nebylo možno pomýšlet. Družstvo se muselo spokojit s 10.místem ze 14 účastníků. V sezóně 1964-65 posílil družstvo Kosík z Brna a družstvo se zlepšilo v konečné tabulce KP o 2 místa - bylo 8. 

Dalšími novými hráči družstva se stali v sezóně 1965-66 Chalupa a Kvapil z Hodonína. Trenérem se stal M.Kuba a celkově si družstvo opět polepšilo - obsadilo v oblastní soutěži 4.místo. Úspěchem bylo i vítězství nad bulharským družstvem Jambol Laskov 59:58 a jugoslávským Medvědščak Zagreb 73:66. Nejlepší střelci sezóny: Chalupa 495, Kosík 472, Laštovička 448, Sedlář St. 170 bodů. 

Protože se družstvo v sezóně 1967-68 umístilo v oblastní soutěži I.třídy na 4.místě, postoupilo do nově zřízené divize. Nejlepším střelcem byl tentokrát J.Baldrián se 326 body, dále Chalupa 324, Laštovička 296, Koudela 204. 

Družstvo tedy hrálo v sezóně 1968-69 v divizi, ale bez valného úspěchu, umístilo se na 10.místě a nesestoupilo jen díky tomu, že do divize nesestoupilo žádné družstvo z II.ligy. 

Sezóna 1969-70 byla již mnohem úspěšnější - 7.místo, když družstva na 5.-7.místě měla stejný počet bodů. Nejlepšími střelci byli Chalupa 354, Laštovička 292, Rajsigl 257 bodů. Trenérem byl v sezóně 1968-69 M.Kuba, v sezóně 1969-70 E.Motáň. 

Sezónu 1970-71 zahájilo družstvo velmi špatně. Za 1.polovinu nedosáhlo ani jednoho vítězství. Nakonec i přes některá vítězství ve 2.části z divize sestoupilo. Situací v družstvu se musel zabývat výbor oddílu. Pro další sezónu bylo vybráno 18 hráčů s cílem pokles výkonnosti zastavit a pokusit se o návrat do divize. Ten se nezdařil, družstvo uhrálo jen 5.místo. Body stříleli: Laštovička 461, Puchar 408, Baldrián 362, Něnička 257. Na trenérském postu vystřídal E.Motáně O.Chytil. 

Ve 2.polovině sezóny 1972-73 se mužstvu podařil husarský kousek. Z 10.místa po podzimní části v KP I.třídy obsadilo v závěrečné tabulce 2.místo. Jen nešťastný poslední zápas v Blansku jej připravil o postup do divize. Body stříleli Puchar 720, Rajsigl 502, Baldrián 421, Uhlíř M. 314. 

Závěr sezóny 1973-74 nebyl šťastný, družstvo se nakonec umístilo až na 4.místě, když dlouho aspirovalo na místo 1. a tím i na postup do divize. Trenérem byl O.Chytil, nejlépe stříleli Puchar 704, Baldrián 394, Koudela 344. Rovněž ani v sezóně 1974-75 se postup do vyšší soutěže nezdařil, družstvo skončilo v KP I.třídy na místě 3. Body stříleli: Rajsigl 564, Puchar 509, Baldrián 425. 

Sezóna 1975-76 byla velmi podobná: Titíž nejlepší střelci, Rajsigl 494 bodů, Koudela 343, Puchar 286, trenér O.Chytil, 2.místo v KP o bod za Metrou Blansko. Opět těsně za branami II.ligy, a ty nám zůstaly zavřeny až do dneška, dokonce následoval propad do KP II.třídy. Pendlování mezi KP II. a I.třídy je charakteristické i pro celá 80.léta, když se trenéři (často tzv. hrající trenéři, např. Z.Huber, P.Puchar) střídali. 

Postoupit do KP I.třídy po několikaletém, pro Kyjov nedůstojném pobytu v KP II.třídy, se znovu podařilo v sezóně 1989-90, kdy sami hráči požádali tehdy volného trenéra I.Kuřila, aby se společně pokusili KP II. konečně vyhrát. Hráčský kádr i vůle k tomu byly odpovídající, a tak celkem bez problémů družstvo soutěž vyhrálo a postoupilo do KP I. Na úspěchu se podíleli: Milota 370 bodů, Puchar 339, Uhlíř Z. 288, Čech M. 217, Huber 179, Jagoš 138, Černý 133, Čech L. 123, Gerhard 97, Krakovič 47, Pecháček a Valenta 19, Klimek 17, Pimek 4. 

Oficiální cíl pro sezónu 1990-91 byl sice udržet se jako nováček v KP I., ale ve skutečnosti po posílení družstva St.Lužou (návrat z vojny), Elblem (z B-družstva), Koudelou (přestup z Hodonína) a Kristem (z dorostu) rozhodně nejen trenér, ale i hráči mysleli na víc, možná i na postup do II.ligy. Bohužel docházka na tréninky, zejména podkošových hráčů byla tak mizerná, že se nedalo kvalitně trénovat a výkon stačil jen na 5.místo. Nejlépe stříleli: Luža 383, Puchar 267, Milota 262 bodů. Těsně před mistrovskou sezónou absolvovalo družstvo velmi pěkný zájezd do Finska, v jehož rámci sehrálo 5 utkání s předními finskými družstvy. 

Trenérem byl I.Kuřil, který však po zahájení sezóny 1991-92 trenérskou činnost přerušil, protože nebylo koho trénovat. Několik hráčů přestalo hrát, jiní dali přednost pro ně pohodlnějšímu B-družstvu, hrajícímu oblastní soutěž. Možná to byla chyba, v té době totiž začínali v Kyjově s košíkovou dnešní ligoví hráči A.Klimek a M.Šušák. Po odstoupení trenéra mužů „A“ Ivana Kuřila se trénování zpočátku věnoval Jarda Robek, v druhé polovině 90.let po jeho odchodu to bylo kolektivní vedení s hrajícími „trenéry“ Pavlem Pucharem a Pavlem Gerhardem. Družstvo hrálo stále KP I. a zpočátku se umisťovalo v první polovině tabulky, ale ke konci 90.let se začalo projevovat tréninkové manko a také minimální doplňování družstva mladými hráči z dorostu a „stárnoucí“ družstvo mužů „A“ nakonec sestoupilo po sezóně 1999-2000 do OP II., kde hraje doposud. I přesto, že se z tohoto období nedochovala žádná bodová statistika, bychom chtěli vzpomenout alespoň některá jména hráčů, kteří v tomto desetiletí hráli a drželi vlajku kyjovské mužské košíkové nad vodou. Jedná se především o „nestora“ kyjovského basketbalu Pavla Puchara, který se tomuto sportu aktivně a nepřetržitě věnuje od poloviny 60.let a stále po palubovce prohání soupeře i spoluhráče byť o několik desítek let (či generací) mladších. Dalším skalním hráčem Kyjova je Pavel Gerhard, který začínal o několik let později a aktivně hraje a trénuje doposud. Z těch „mladších“ připomeňme M.Čecha, P.Milotu, E.Motáně, R.Polešovského, J.Valentu, T.Čadu, J.Klimka, I.Pecháčka, V.Štirbu nebo L.Čecha. 

Od roku 2000 tedy hraje družstvo mužů OP II.tř. pod vedením trenérské dvojce Štirba, Malík a s minimálními změnami v hráčském kádru. Mezi nejlepší střelce družstva patří J.Robek, L.Čech a L.Jagoš a umísťuje se postupně na 4. (2000-01), 6. (2001-02) a 8. místě (2002-03). Pro sezónu 2003-04 bylo družstvo doplněno o nové hráče se zkušenostmi z III.ligy (T.Rajsigl, Vl.Povolný, J.Vodvárka) a pod vedením nového trenéra Vladimíra Rajsigla si vytyčilo nemalý cíl - postup do OP I.tř. Dalšími hráči družstva jsou L.Čech, R.Fridrich, P.Hajda, L.Jagoš, J.Klimek, J.Robek, M.Severin, L.Šebesta, V.Štirba a Fr.Procházka. Doufejme, že se jim tento nelehký úkol podaří splnit… 

Chlapecké mládežnické složky - úspěchy jen v rámci kraje

To, co bylo řečeno o mužské kyjovské košíkové, platí v plně míře i o družstvech žáků a dorostenců. Počáteční malá trpělivost a vytrvalost, zklamání z prvotních menších neúspěchů a z toho pramenící velká fluktuace trenérů a u chlapců neochota na sobě pracovat a spokojenost s průměrností. Někdy stačilo vydržet ještě jednu až dvě sezóny a kýženého cíle - postupu do dorostenecké ligy - by možná bylo dosaženo. Náznaky byly. 

Již na konci 50.let několik 2.míst v KP dorostenců (trenér Martykán), dokonce 1.místo v žácích, kteří však neměli v tehdejším gottwaldovském kraji vážnějších soupeřů, takže chyběly zápasy, což bylo pro další růst nezbytné. 

Také sezóny 1963-64 a 1964-65 (trenér Kuba) již v jihomoravském kraji byly nadějné. Dokonce družstvo starších dorostenců obsadilo 2.místo v KP, a tak si vybojovalo postup do dorostenecké ligy. Bohužel však v tomto roce již téměř všichni dorostenci přešli do kategorie mužů. Zbývající a noví členové družstva z kategorie ml.dorostenců podcenili letní přípravu a na základě výkonů na turnaji v Kyjově bylo krajskou sekcí doporučeno družstvo z dorostenecké ligy odhlásit a hrát nadále KP. Toto rozhodnutí se ukázalo nakonec správným, neboť družstvo se v KP umístilo až na 9.místě. Novým trenérem družstva byl J.Ženata, který vedl i družstvo ml.dorostenců (4.místo v kraji), z nichž nejlepší pendlovali do družstva st.dorostenců. Nejvíce utkání v jeho družstvu sehráli a nejlépe stříleli: Rajsigl , Puchar, Malík, Divácký, Ondrášek, Krojzl, Válka, Filípek, Růžička ml., Moric, Santler, Bilíček. Trenér Ženata byl trenér ambiciózní a věnoval se družstvu dorostenců s velkým nasazením, ačkoliv bydlel a pracoval mimo Kyjov. Později byl velmi úspěšným trenérem odbíjené v místě svého bydliště ve Bzenci. 

Další roky od sezóny 1969-70 již nelze pokládat za úspěšné, družstvo sestoupilo do KP II.třídy a dlouho marně usilovalo o návrat do I.třídy, což se podařilo až v sezóně 1974-75. Střelecky se o to zasloužili: Gerhard 650, Černý 488, Dostál 244, Huber 152, Uhlíř Z. 115, Selucký O. 111, Šindler 106, Trutman 29, Kolstrunk 27 bodů. Trenérem byl J.Růžička a družstvo skončilo v KP I. na 3.místě. 

I v dalších letech trenéři Rakušan, Trutman, Růžička, Robek usilovali o vzkříšení chlapecké košíkové, ale z důvodů uvedených na začátku této kapitoly bez výrazného úspěchu. Až v sezóně 1985-86 se družstvu ml.dorostenců vedeném Z.Poláškem podařilo obsadit v KP - východ 2.místo a postoupilo do finálové části. V sezóně 1986-87 získalo ve skupině 1.místo, ale opět zůstalo u „blýskání na lepší časy“. Situace se nezlepšila ani v 90.letech, kdy byli trenéry J.Robek, Z.Polášek, P.Gerhard, D.Mezihoráková. 

Z důvodů nedostatku trenérů, ale i malým zájmem vedení oddílu o chlapecké složky, se nedařilo na sebe navazovat věkové kategorie, jednotlivá družstva hrála se střídavými úspěchy krajské (oblastní) přebory. Ale i přesto vzešli z těchto mládežnických družstev hráči, kteří vydrželi a dokázali se prosadit i mezi dospělými (L.Jagoš, St.Luža, M.Severin, P.Hajda, J.Robek, R.Fridrich, M.Malík, R.Krist, R.Elbl, …). A někteří se tomuto sportu věnují aktivně doposud. 

Současnost patří mládí

Na začátku 21.století nebylo snadné obnovit tradici basketbalu (a mládežnického zvlášť) v našem městě. Vzhledem k tradici košíkové dívek v minulosti byl stav v tomto období až žalostný. Oddíl košíkové měl v sezóně 2000-01 družstvo žen, které po této sezóně z ekonomických důvodů ukončilo svou dlouholetou účast ve II.národní lize, družstvo mladších dorostenek (dorostenecká liga, ale v sezóně 2001-02 začalo hrát oblastní přebor žen) a pak až začínající družstva v minižačkách a jedno družstvo přípravky. V mužských složkách to byla družstva mužů (OP II.) a mladších dorostenců (OP, ale od sezóny 2001-02 muži „B“) a pak již žádné žákovské družstvo. 

Je pochopitelné a logické, že najít cestu z tohoto stavu bylo hlavním a prvořadým úkolem nově se zformovaného výboru oddílu košíkové. Zmizení z „basketbalové mapy“ se nepříznivě projevilo jak v zájmu dětí o toto sportovní odvětví, tak i rodičů dětí a přístupu škol k tomuto sportu. To vše se také odrazilo ve finanční a jiné pomoci sponzorů, firem a organizací z Kyjovska. Jako základní cíl a úkol si oddíl proto předsevzal postupně vybudovat v následujících letech širokou mládežnickou základnu a nabídnout dětem z širokého okolí možnost zapojení se do našeho oddílu. I přes počáteční potíže se usilovnou prací zejména trenérů, rodičů a členů oddílu začaly první výsledky brzy dostavovat. Postupně se začala rozvíjet spolupráce se základními školami, Městským úřadem Kyjov, Domem dětí a mládeže v Kyjově, podnikatelskou sférou, trenéry, výborem oddílu košíkové a TJ, se vznikem Krajského úřadu v Brně i se zastupitelstvem Jihomoravského kraje. Rozšiřovala se i členská základna a každoročně vzrůstá počet mládežnických družstev, zapojených do mistrovských soutěží. I proto Kyjov měl po několika letech půstu v sezóně 2001-02 opět zastoupení v účasti na přeboru ČR. A to již po prvním roce působení družstva v mistrovské soutěži. Děvčata ročníku 1991 a mladší se umístila na 5.místě. Trenéry mládežnických družstev byli Antonín Tonyka, Jela Sluková a Jiří Štěpánek. 

V sezóně 2002-03 již byly úspěchy výraznější. Děvčata ročníků 1991 a mladší si vybojovala 4.místo na přeboru ČR a děvčata ročníků 1992 a mladší dokonce 2.místo. Úspěchy této sezóny významně ocenilo i zastupitelstvo města Kyjova, které přislíbilo do budoucna podporu mládežnického basketbalu v našem městě. Velmi příjemné a důležité pro širokou sportovní i nesportovní veřejnost bylo přijetí úspěšných celků starostou ing.Janem Letochou na radnici města Kyjova s oceněním jednotlivých hráček. Mimo účasti na přeborech ČR v této sezóně si děvčata úspěšně vedla i na mezinárodních turnajích v Ostravě a v Žilině, kde v kategorii dívek narozených po 1.9.1992 se staly naše hráčky neoficiálními přeborníky bývalého Československa. Neméně úspěšně děvčata reprezentovala na mezinárodním turnaji v Sasso Marconi, v družebním městě Kyjova v Itálii. Trenéry družstev byli Antonín Tonyka, Jiří Štěpánek a Liba Juračková. 

V sezóně 2003-04 úspěšná obnova tradice mládežnického basketbalu v Kyjově pokračuje. Po několikaleté samostatné činnosti Školního sportovního klubu Gymnázium Kyjov pod vedením Dany Mezihorákové, který se od r.1998 zaměřoval na chlapeckou mládežnickou košíkovou, došlo po vzájemné dohodě obou klubů ke sjednocení do jednoho oddílu pod TJ Jiskra Kyjov. Účelem a snahou je vytvořit ekonomicky silný oddíl, který bude moci nabídnout sportovní vyžití pro všechny věkové kategorie chlapců i dívek s možností sportovního růstu pod odborným vedením zkušených trenérů a bude důstojným partnerem v jednání se sponzory, s MěÚ Kyjov, s KrÚ Jihomoravského kraje apod. 

Na začátku sezóny 2003-2004 měl oddíl košíkové 170 aktivních členů, z toho bylo 130 dětí zařazených do 6 družstev a hrajících 8 soutěží (mladší dorostenci, starší žákyně, 2x mladší žákyně, starší minižačky, minižáky a 2x mladší minižačky) a 3 družstva dospělých (ženy a muži A/B). Také se před touto sezónou podařilo rozšířit řady stávajících trenérů o další kvalifikované trenéry (Dana Mezihoráková, Robert Sivák, Vladimír Rajsigl, Jiří Süss, Eva Zezulová) a daří se i zajistit věkové návaznosti pravidelným náborem a činností přípravek včetně dlouhodobé spolupráce s DDM Kyjov. 

Do budoucna náš oddíl čekají nemalé úkoly. V první řadě je to soustavná práce s mladými adepty košíkové a jejich sportovní rozvoj. Ale jak ukazují dosavadní výsledky družstev v jednotlivých soutěžích, budou se i nadále naše družstva účastnit přeborů ČR s cílem postupně se zapojovat do ligových a extraligových soutěží. Dále je třeba vytvořit kvalitnější podmínky pro sportování všech členů oddílu (rekonstrukce haly) a v neposlední řadě mít dostatečně silné ekonomické zázemí. Naším konečným cílem je vytvoření silného basketbalového oddílu, jehož jednotlivá družstva a hráči budou reprezentovat nejen oddíl košíkové TJ Jiskra Kyjov, ale i město Kyjov na hřištích po celé České republice nebo i v zahraničí. 

Funkcionáři, patronátní závody, sponzoři

Významným podílem přispěli k rozvoji basketbalového oddílu kolektivy funkcionářů a z nich především předsedové, tajemníci a pokladníci. V padesátipětileté historii není možno uvést přesný seznam a proto uveďme jen některé. 

Prvním předsedou byl v letech 1950-55 František Vízdal, který se v práci opíral o organizačního pracovníka Zdeňka Martykána. Ten vedle své bohaté trenérské činnosti byl pravou rukou i řady dalších předsedů. Za předsednictví stavitele Josefa Horáka (1955-62) bylo vybudováno letní asfaltové hřiště, které patřilo k nejkvalitnějším v celém Československu. Díky umělému osvětlení umožnilo družstvům tréninky v Kyjově na hřišti maximálních rozměrů i pořádání turnajů, často se zahraničními soupeři a dokonce i mezistátního utkání ČSSR-Rumunsko žen. To vše za velkého zájmu diváků. Po abdikaci J.Horáka a Z.Martykána byli krátkou dobu (1962-64) v čele výboru L.Veškrna a O.Neumayer. Pak následoval: Dr.Karel Petříček 1965-67, Jaroslav Trnavský 1968-69, Jaroslav Jelínek 1970-72. V té době se košíkáři konečně dočkali pro ligu regulérního hřiště v Kyjově. Byla to sice jen nafukovací hala, ale zbavila hráčky a hráče nepříjemného dojíždění k utkáním a většině tréninků do Vlkoše a Dubňan. Poměrně dlouhou dobu byl předsedou Rostislav Novák (1973-1981). A je třeba říct, že úspěšným, protože právě v této době dosáhla kyjovská košíková největších úspěchů. Nebylo pro něho lehké „kočírovat“ takové trenérské osobnosti, jako byli Z.Martykán a A.Tonyka, anebo zajišťovat finanční prostředky a ostatní náležitosti pro tak rozsáhlou činnost, jakou tehdy oddíl vykazoval. Např. v sezóně 1974-75 hrálo v soutěžích celkem 15 družstev, která sehrála celkem 499 utkání a najezdila na cestách za soupeři celkem 32 427 km! 

Když R.Novák „povýšil“ na předsedu TJ, stal se na 2 roky předsedou oddílu J.Cuták. 

V letech 1983 - 1985 byl předsedou oddílu Vladimír Chýský. 

Výroční členská schůze na začátku roku 1986 zvolila na dvouleté funkční období nový výbor, v jehož čele byl předseda Antonín Zapletal. V červnu 1986 došlo při vichřici k havárii nafukovací haly a ta byla v rekordně krátké době přestavěna ve stálou halu se všemi nutnými zařízeními, protože výbor oddílu se již od začátku svého volebního období zabýval problémem, jak tehdejší nafukovací halu nahradit důstojnějším prostředím. 

Díky této preventivní přípravě tehdejšího výboru oddílu a po havárii také díky výboru TJ na čele s R.Novákem a členům výboru oddílu Ing.Tonykovi a L.Klimkovi a brigádnické činnosti všech ostatních se košíkářky a košíkáři konečně dočkali prostředí odpovídajícího úspěchům oddílu košíkové TJ Jiskra Kyjov. Trenéři ligových soupeřů o kyjovských podmínkách, ať už ve Vlkoši (1959-1970) nebo v nafukovací hale v Kyjově říkali: „Máte polní“, někteří dokonce užívali přívlastku „skalní“ podmínky! 

V letech 1988-1999 byl předsedou oddílu košíkové Zdeněk Trutman. V tomto období dochází i vlivem zhoršených ekonomických podmínek oddílu (zvláště po roce 1995) k jeho postupnému vnitřnímu rozkladu, který vyvrcholil na jaře 1999 rezignací předsedy oddílu, pokladníka a dalších členů výboru včetně ukončení činnosti některých trenérů. 

Aby mohla být zahájena sezóna 1999-2000, musel se vytvořit nový výkonný výbor, který by organizoval činnost oddílu v dalších letech. Tohoto úkolu se chopil bývalý člen výboru Luboš Klinko, který za podpory Zdenka Poláška v září 1999 svolal „krizový“ štáb složený ze zbytku trenérů, kteří chtěli dále trénovat, a dalších členů oddílu košíkové, kterým nebyl lhostejný osud oddílu. Ti ze svého středu „demokratickým“ způsobem zvolili nového předsedu - Jiřího Klimka, který tuto funkci vykonává doposud. Jako prvořadý úkol si nový výbor oddílu vytyčil práci s dětmi a jejich systematickou výchovu a navázat tak na tradici mládežnické košíkové v Kyjově. 

Z pokladníků uveďme ty déle sloužící, Františka Šimečka a Stanislava Aberleho, z jednatelů kromě již uvedeného Z.Martykána zejména dlouholetého organizačního pracovníka Rostislava Řiháka a Dr.Ludmilu Kuřilovou (v letech 1962-64 a 1973-75 pro ligové družstvo žen). 

Oddílovými zdravotníky byli doktoři Petříček, Kudr, Suchánek, Kaňovský. Všichni úzce spolupracovali zejména s ligovými družstvy žen a dorostenek. 

Těžko myslitelná by byla činnost oddílu bez finanční podpory tzv. patronátních závodů, především Skláren Moravia Kyjov (později VMG Kyjov), Šroubárny Kyjov a v 90.letech bez sponzorů - firem Zemědělské stavby, WIKY, Exmont, ČSAD Kyjov, VBF, JP Plast, Metec, Luve-Plast, Kaláb a mnoha dalších. Dobrá byla a je i spolupráce s MěÚ Kyjov, místními školami a Domem dětí a mládeže Kyjov. Představitelé města několikrát na radnici přijali a ocenili nejúspěšnější družstva a jejich trenéry, předsedy a činovníky oddílu. 

Za Zdeňkem Martykánem

Bylo říjnové odpoledne roku 1996. Na parkovišti vystupují z aut muži v černých oblecích, ženy a dívky vyšších postav s kyticemi květin. Smuteční síň je plná. Začíná poslední rozloučení s legendou kyjovské i československé košíkové, Zdeňkem Martykánem. Kyjov měl vynikajícího hudebníka Josefa Frýborta, obětavého správce stadiónu Jardu Patíka a určitě se k nim řadí trenér košíkové Zdeněk Martykán. 

Měl jsem to štěstí spolu s několika svými vrstevníky mít za trenéra Zdeňka. V letech 1960-64 nás trénoval coby dorostence. Bylo to krásné období, byť odříkavé, ale prožité skutečně nádherně. Poprvé jsme pocítili radost z této hry, zodpovědnost za druhé, poznávání jiných měst a kamarádů. Byl i vztek na Zdeňkovy tréninkové metody, ale vyvážily to zážitky z Vánočních turnajů v Praze či prvomájových výběhů k Rochu. Na to se nezapomíná. 

V našich 18 letech byla v kyjovské košíkové éra Joškové, Balášové, Kočí, Kuřilové, bratrů Láníčkových, Poláška, Zavrtálka a dalších. Starší dorostenky vedené Zdeňkem Martykánem úspěšně bojovaly v první lize dorostenek. Tehdy se ve Zdeňkově hlavě rodil plán na první ligu žen. Dlouhá, náročná basketbalová cesta tohoto družstva měla v tomto plánu dojít vrcholu. 

Při vzpomínce na Zdeňka nelze opomenout ty, kteří s ním byli v přímém kontaktu. Za všechny hráčské generace vzpomíná ta nejpovolanější - Marie Něničková-Klimková. Byla to výjimečná parta holek, kterou dal Zdeněk dohromady. Začínaly ve třinácti letech, od žaček přes dorostenky až do I.ligy žen. Vydržely nástrahy jeho tréninkových metod. Mnohdy ho nenáviděly, když se podívaly na odřená kolena, modřiny, ale šly za ním. Zažily slastné okamžiky ze zisku bronzových medailí na přeboru ČSSR dorostenek a jejich jména se stávala pojmem v basketbalovém dění. Byl to jakýsi „kyjovský zázrak“. 

Basketbal je kolektivní hra, ale Majka Něničková byla Zdeňkovou slabostí. Vypiplal ji od třináctileté holky až po úspěšnou mladou ženu. Samozřejmě cesta k úspěchu vedla různými úskalími: prázdniny nebyly prázdninami, dvoufázové tréninky a na závěr „oblíbená“ šedá atletická dráha. Majka říká: „Držely jsme pohromadě a jedině tak jsme čelily slovním výpadům Zdeňka. Bezpočet tréninkových hodin a tisíce střeleckých pokusů slavily úspěch. Nelituji toho a šla bych „do toho“ se Zdeňkem znovu“. Toto družstvo bylo pomyslným pomníkem práce Zdeňka Martykána. Když Zdeněk takzvaně „vypěnil“, nebylo s ním pořízení, zvláště po schůzích výboru oddílu košíkové, po nešťastných prohrách či půtkách s rozhodčími. Při utkání dorostenecké ligy ve Vlkoši si nepadl do oka brněnský rozhodčí se Zdeňkem. Po několika napomenutích od rozhodčího to Zdeněk už neunesl a po slovním výpadu na adresu rozhodčího se schylovalo k nejhoršímu - k ukončení zápasu. Naštěstí se dohrálo, ale souboj mezi rozhodčím a Zdeňkem trval i po zápisu rozhodčího o urážkách na jeho adresu. Autobus i vlak již do Kyjova odjely, a tak zavolali paní Martykánové, aby si Zdeňka odvezla. Ta, jako zaměstnankyně pošty, přijela v zamřížovaném poštovním voze. Naložila oba rozdováděné kohouty do korby, aniž by věděla, co se může stát. 

Rozhodčí byl viděn večer v hotelu Slávia. Všechno dobře dopadlo. Zdeňkova manželka, paní Liba, spolehlivě olamovala hroty špatné nálady. Trpělivě i s dávkou ironie dostala Zdeňka do rovnováhy. Poznala, kdy se mu daří či nedaří a svojí skromností na něj vždy platila. Jejich konverzace před odjezdem na zápasy obvykle sklouzla do obligátního hovoru: „Zdeňku, co ti mám připravit k jídlu?“ Odpověď: „Libuš, stačí řízek, něco sladkého a čaj.“ 

V době Zdeňkova působení v Košicích a Ružomberku za ním jeho žena trpělivě jezdila - zařídit byt nebo navařit. Bez náznaku její nevole žil Zdeněk na Slovensku dlouho. Jeho manželka říkávala: „Když je doma, tak ho taky málo vidím. I když zrovna nehraje, tak jde s holkami na Kameňák nebo pískat do haly zápasy děcek“. Je dnes skutečně třeba vzpomenout paní Libuši Martykánovou, protože bez rodinného zázemí by to Zdeněk neměl snadné. Spolu s manželkou vychovali dvě děti - syna Zlatka a dceru Bianku. 

Rodinnou péči splácel Zdeněk svou důsledností a spořivostí. Rád cestoval do zahraničí, i když to v té době nebylo jednoduché. Navštívil olympijské hry 1960 v Římě, 1972 v Mnichově a 1976 v Montrealu, kde byl pozorovatelem ženského basketbalového družstva Československa, jehož hráčkou byla jeho svěřenkyně Vlasta Vrbková. Návštěva Japonska v roce 1982 byla poděkováním představitelů československého basketbalu za Zdeňkovy zásluhy o tento sport. Procestoval celou Evropu a měl přehled nejen o sportovním dění v evropských zemích, ale i o kulturních památkách. Tyto své zkušenosti předával s ironií sobě vlastní svým svěřenkyním. Chtěl o všem vědět, zařizovat, kontrolovat a mít v tom pořádek. 

Mnohdy narazil a tak se stalo, že to dobré, co udělal, bylo v několika okamžicích ztraceno. Takového jsme ho znali a zvykli jsme si. Byl to prostě „Markyš“. V neděli odpoledne sedával v obýváku a hodnotil si minulá utkání, dělal rozbory a připravoval si tréninky na příští týden. Počítal s každou maličkostí, využíval své poznámky z cest do zahraničí a také čerpal ze zkušeností jiných trenérů. Jeho tréninkové deníky - to byl skvost. Návštěvy u něho vždy končily jediným tématem - basketbalem. 

Měl spoustu odborných knih a časopisů a velkou sbírku pohledů od svých hráček, hráčů a lidí kolem basketbalu. V té chvíli se jeho oči zaleskly lítostí, že je to už pryč. 

Fanoušci basketbalu vnímali Zdeňka jako člověka, který jim dal možnost dívat se v sobotu či neděli na zápasy malého provinčního Kyjova proti družstvům z velkých měst. Chodili do nafukovací haly rádi, vždy s myšlenkou, co provede Zdeněk jako trenér soupeři za kulišárnu, která je pobaví nebo rozohní. Zdeněk jim dal pocit hrdosti na svoje město. 

Zdeňkovou specialitou bylo vybírání oddechových časů 2-3 sekundy před poločasem nebo koncem zápasu. Vždy měl připravenu nějakou překvapivou herní variantu. Trenér soupeře to věděl, ale málokdy tomu dovedl zabránit. Soupeř urputně v této fázi zápasu bránil kyjovské hráčky. Z autu vyhazovala míč střelkyně domácích Něničková. Hodí míč na záda nejbližší kyjovské hráčky, vběhne do hřiště, odražený míč zvedne, namíří a dá koš. A trenér soupeře glosuje: „Zase jsem naletěl“. 

Zdeněk Martykán byl především trenérem mládeže. Měl vzácný vztah k této věkové kategorii a cítil velkou zodpovědnost. Byl si vědom toho, že mladí lidé jsou tvárný materiál, který se ale dá velmi lehce špatně vytvarovat. Trpělivě a důsledně učil správným základům basketbalu a když postřehl chybu, okamžitě tyto špatné návyky odstranil. Měl svoje krédo: „Kdo chce někoho pro něco zapálit, musí sám hořet“. Vyžadoval disciplínu a tvrdou práci. Chceme-li porážet Spartu, Brno nebo Bratislavu, musíme trénovat více a kvalitněji. Tak vyrůstaly pod jeho vedením např. Majka Něničková, sestry Vrbkovy, Marcela Bednářová, Zdena Klimková a později nadějná Soňa Filípková. 

Hráčkám se za jejich odříkání a podřizování se tréninkové morálce odměňoval starostí o jejich další životní osudy. Sháněl pro ně pracovní příležitosti, navštěvoval školy, kde studovaly, volal lékařským odborníkům při jejich zdravotních problémech. No prostě takový byl. 

Basketbal byla jeho životní láska. Obětoval jí skutečně všechno. Čas, rodinu i zdraví. Po zodpovědné práci ve funkci vedoucího technické kontroly ve Sklárnách Moravia odcházel odpoledne na trénink a ještě na schůzi výboru oddílu košíkové. V sobotu a v neděli přišly na řadu zápasy. Ani v důchodovém věku si tuto zátěž neodepřel, i když MUDr.Venyš mu ji nedoporučoval. Při dodržování životosprávy, ale v neustálém psychickém vypětí Zdeňkovo srdce pomalu sláblo. Srdce, které celý život bilo nezměrnou láskou ke sportu, nevydrželo. 

Československý basketbale! 
Zdeněk Martykán byl jenom jeden! 

* 30.6.1929 - † 11.10.1996 

autor: Pavel Rusňák 

Napsali o nás

Košíkářky Slávie Praha prohrály doma s Kyjovem

Neúplné ligové kolo přichystalo jediné překvapení – porážky domácí pražské Slávie od Kyjova. Kyjovské košíkářky si z Prahy vždy odvážely porážky, ale i potřebné zkušenosti. Utkání končila pokaždé jejich těsnou prohrou. Rovněž letošní střetnutí bylo vyrovnané a rozhodnutí padlo až necelé 4 minuty před koncem. V té době Slávie vedla 52:49. Stačilo však několik vypíchnutých přihrávek a Kyjov se chopil příležitosti. Konkrétně zásluhou Joškové a Pázlerové. Nic už nezmohl presing domácích. Naopak Zívrová ještě 5 vteřin před koncem faulovala a jeden proměněný trestný bod Pázlerové definitivně zpečetil vítězství Kyjovanek 55:52. Od Slávie jsme už viděli mnohem lepší střelbu. U Kyjova je stále nejlepší Jošková, ale výkonnostní rozdíl mezi ní a ostatními hráčkami není již tak veliký jak býval. Body za Kyjov Jošková 27, Pázlerová 12, Kuřilová a Řiháková po 8. 

Pár slov závěrem

Vám všem, vážení čtenáři, kteří jste měli a máte nějaký vztah ke kyjovské košíkové, jsme věnovali tuto publikaci a doufáme, že jste společně s námi s příjemnými pocity zavzpomínali na mladá léta prožitá pod bezednými koši, na radosti a úspěchy, ale i na zklamání v naší činnosti.

Někteří jste se však na publikovaných snímcích nenašli a nenašli jste ani svá jména. Důvod je prostý: Nedostaly se nám do rukou fotografie schopné reprodukce. Budiž odpuštěno autorům, kteří s nemalými obtížemi získávali a třídili podkladový materiál.

Hráčů, trenérů i funkcionářů bylo za uplynulých 55 let ohromné množství, v některých letech soutěžilo až 15 našich družstev od minižaček po dospělé.
Je možně, že některé zajímavé a unikátní dokumenty objeví naše společné setkání a budou použity příště, a některé mezery zaplní. Co by však nikdy nemělo chybět, je význam a smysl sportovního soutěžení: kamarádství, pocit odpovědnosti, sebeovládání, touha bojovat a nevzdávat se. To jsou vlastnosti, které mladý člověk získává v dobrém sportovním kolektivu a které ho pak většinou doprovázejí po celý život.

Děkujeme všem za zapůjčení fotografií, kronik a ostatních podkladů, bez kterých by nebylo možné tento almanach vydat a těšíme se na další budoucí setkání s Vámi.

Na zpracování publikace se spolupodíleli: 

Jiří Klimek

Ivan Kuřil

Antonín Zapletal